EPOCH TIMES, 21.04.2025 – Papež František je mrtev. (archivní snímek) Foto: Michael Kappeler/dpa
Papež František zem?el ve v?ku 88 let, oznámil Vatikán na Velikono?ní pond?lí.
Papež František zem?el na Velikono?ní pond?lí ve v?ku 88 let. „Dnes ráno v 7.35 se ?ímský biskup František vrátil do Otcova domu,“ oznámil kardinál Kevin Farrell v prohlášení, které Vatikán zve?ejnil na svém kanálu Telegram.
František byl v únoru hospitalizován kv?li oboustrannému zápalu plic a v ned?li se ve Vatikánu zú?astnil velikono?ní mše a p?ijal amerického viceprezidenta J. D. Vance.
Dnem, který v život? Jorgeho Maria Bergoglia a v ?ímskokatolické církvi zm?nil vše, byl 13. b?ezen 2013. Ráno byl ješt? arcibiskupem v Buenos Aires. Ve?er se stal papežem.
Ve 20.22 té deštivé st?edy vystoupil na balkon svatopetrské baziliky papež argentinského p?vodu, který mohl ve svých 76 letech odejít do d?chodu. Nový pontifik jménem František m?l na sob? prosté bílé roucho, dokonce ani štolu, a pozdravil sv?t p?átelským „Fratelli e sorelle, buonasera“ („Brat?i a sestry, dobrý ve?er“). Poté odjel autobusem zp?t do vatikánského penzionu.
Velké rozdíly oproti jeho n?meckému p?edch?dci
V prvních minutách svého pontifikátu ud?lal František mnoho v?cí zcela jinak než mnozí jeho p?edch?dci. Rozdíly oproti penzionovanému Benediktu XVI. d?íve kardinálu Josephu Ratzingerovi byly z?ejmé každému.
Nová hlava více než 1,4 miliardy katolík? cht?la být blízko lidem, mluvila v jednoduchých v?tách a nekladla d?raz na vn?jší vzhled – což byly vlastnosti, které si s jeho n?meckým p?edch?dcem nikdo nespojoval. Socialista ze Svatého srdce z Argentiny a profesor teologie z Bavorska se od sebe lišili i v jiných ohledech.
Na druhou stranu by se František pravd?podobn? nikdy nestal papežem, kdyby Benedikt tehdy dobrovoln? nerezignoval. Když se Bavorák?v život o tém?? deset let pozd?ji, na Silvestra roku 2022, ve v?ku 95 let uzav?el, jeho nástupce již zna?n? p?ekro?il v?kovou hranici 80 let, aby se mohl stát papežem.
Nyní zem?el sám František ve v?ku 88 let – v ú?ad?, a?koli se hodn? spekulovalo o jeho rezignaci. Na ja?e byl 38 dní hospitalizován se život ohrožujícím zápalem plic. Léka?i to s ním tém?? vzdali. Pak se ale op?t vrátil do Vatikánu.
Na Velikono?ní pond?lí, již velmi zesláblý, ud?lil p?ed desítkami tisíc v??ících požehnání Urbi et Orbi. To bylo naposledy, kdy ho n?kdo mohl vid?t. Nebyl tak starý jako Benedikt, ale byl starší než kterýkoli jiný papež v ú?ad? za více než sto let.
Zvláštní papež
Papež, který se narodil 17. prosince 1936 v Buenos Aires v rodin? italských p?ist?hovalc?, m?l i ?adu dalších výjime?ných vlastností. Byl v?bec prvním papežem z Latinské Ameriky a prvním po více než tisíciletí, který nepocházel z Evropy. Byl prvním jezuitou v tomto ú?adu. A prvním, který si dal jméno František – jako reminiscenci na Františka z Assisi, zakladatele františkánského ?ádu žebravých mnich?. I to bylo sou?ástí jeho programu: František cht?l být papežem chudých, slabých, zapomenutých, vysídlených.
To odpovídalo jeho p?vodu. Bergoglio vyr?stal ve velmi skromných a velmi katolických pom?rech. Byl tím, co církev nazývá „pozdním povoláním“. P?vodn? se vyu?il chemickým technikem, poté šel do seminá?e a studoval filozofii a teologii. Na kn?ze byl vysv?cen krátce p?ed svými 33. narozeninami. První roky jeho kn?žské služby byly nejhoršími roky argentinské vojenské diktatury. Z té doby pocházejí obvin?ní, že se p?íliš zapletl s režimem. František to vždy popíral.
T?žké období v N?mecku
V polovin? 80. let žil n?kolik m?síc? v Boppardu nad Rýnem u rodiny Schmidtových. V Goethe-Institutu se u?il n?mecky. Psal také doktorskou práci o teologovi Romanu Guardinim, kterou nikdy nedokon?il. Ani n?mecké období pro n?j nebylo p?íznivé.
Pozd?ji ?ekl, že se cítil „úpln? mimo“ a hodn? ?asu trávil procházkami po h?bitovech. Když se Argentina v roce 1986 stala proti N?mecku mistry sv?ta ve fotbale, rozhodl se, že finále nebude sledovat v televizi. Rad?ji se vydal k Rýnu. „Bylo pro m? d?ležit?jší užít si chvíle klidu, zamyslet se nad svým životem a pomodlit se r?ženec“.
Po návratu dom? byl v roce 1992 vysv?cen na biskupa a v roce 1998 se stal arcibiskupem Buenos Aires. V roce 2001 ho papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem. Brzy byl považován za „papabile“, kandidáta na nejvyšší ú?ad. V roce 2005 byl v konkláve jasn? poražen Ratzingerem. Když byl o osm let pozd?ji zvolen, žertoval o svém p?vodu z druhého „konce sv?ta“. Byl za tím však také program.
Papež, který p?ekro?il hranice
Tento papež byl p?itahován hranicemi, a to jak zem?pisnými, tak spole?enskými. Hned jeho první cesta vedla na st?edomo?ský ostrov Lampedusa, osudový cíl desetitisíc? uprchlík? z Afriky. Z vlastní rodinné historie si byl v?dom toho, jak obtížné je opustit svou vlast. St?edozemní mo?e, kde se stále topí tolik lidí na cest? za údajn? lepší budoucností, nazval „nejv?tším h?bitovem v Evrop?“.
Na více než 40 zahrani?ních cestách opakovan? navštívil ty, kte?í žijí na okraji spole?nosti. Z ?eckého ostrova Lesbos vzal s sebou do ?íma dvanáct uprchlík? ze Sýrie. V Mosambiku poskytoval út?chu pacient?m s AIDS. Odlet?l do Myanmaru, kde byly ze zem? vyhnány statisíce p?íslušník? muslimské menšiny Rohing?.
V Abú Zabí podepsal prohlášení o „bratrství všech lidí“ nap?í? všemi náboženstvími. Klí?ová v?ta: „Pluralismus a rozmanitost z hlediska náboženství, barvy pleti, pohlaví, etnické p?íslušnosti a jazyka odpovídají moudré v?li, s níž B?h stvo?il lidské bytosti.“ Jeho poslední velká a zárove? nejdelší cesta vedla na podzim roku 2024 do Papuy-Nové Guineje, jedné z nejchudších zemí sv?ta.
Skute?nost, že František b?hem svého p?sobení ve funkci papeže nikdy nep?ijel do N?mecka, lze možná vysv?tlit jeho neúsp?chem v 80. letech. Skute?nost, že za více než deset let nikdy nevycestoval do své vlasti, však z?stala pro mnohé záhadou. Zejména v posledních m?sících, kdy se jeho zdravotní stav stále více zhoršoval, se spekulovalo o tom, že brzy odcestuje do Argentiny. Sou?asný prezident Javier Milei mu pozvání skute?n? poslal, a?koli ho p?edtím ozna?il za zlého komunistu. Nic víc z toho však nevzešlo.
Politik v k?esle Petra
František byl velmi politický papež, který šel daleko za hranice obvyklých výzev k míru. Další z jeho hlavních zásad: „Nikdy nenastane skute?ný mír, pokud nebudeme schopni vybudovat spravedliv?jší ekonomický systém“. Odsoudil vyko?is?ování planety první encyklikou o životním prost?edí v d?jinách církve „Laudato Si“. Již v roce 2015 v ní uvedl: „Tempo spot?eby, plýtvání a zm?n životního prost?edí p?esáhlo kapacitu planety do té míry, že sou?asný životní styl m?že skon?it pouze katastrofou.“
Vražd?ní Armén? v Osmanské ?íši ozna?il za genocidu, ?ímž se dostal do problém? s Tureckem. Apeloval také na sv?domí Organizace spojených národ?. Znovu a znovu se František pokoušel o zprost?edkování ve válkách a ob?anských válkách: n?kdy úsp?šn?, jako v Kolumbii, ale obvykle se mu ukázaly hranice vatikánské diplomacie. Když na ja?e 2024 vyzval Ukrajince, aby p?ed ruskými vojsky vyv?sili bílou vlajku, mnozí kroutili hlavou.
Krize a konflikty v církvi
František však m?l dost práce i s krizemi a konflikty v církvi. Když byl zvolen, skandály se zneužíváním v mnoha diecézích, které byly po desetiletí utajovány, již byly velkým problémem. Z projevu p?ed konkláve, které ho u?inilo papežem, se dochovala tato v?ta: „Pokud církev nevychází sama ze sebe, aby hlásala evangelium, to?í se sama kolem sebe. Pak se stává nemocnou.“ Pozd?ji si ve váno?ním projevu ve?ejn? post?žoval: „D?lat reformy v ?ím? je jako ?istit egyptskou sfingu kartá?kem na zuby.“ V tomto duchu se také nesouvisle vyjad?oval.
Reorganizoval struktury, do vedení p?ivedl ženy a na?ídil, aby Vatikán byl ve svých finan?ních transakcích transparentn?jší. Necht?l se nechat zasahovat do vnit?ních církevních záležitostí – ve stylu absolutistického monarchy, jakými papežové obvykle bývají. Mnozí v kurii ztratili moc. Tím se vytvo?ili její odp?rci.
Nad?je reformátor? ztroskotaly
František se však stal ter?em kritiky i z druhé strany. Pro mnohé, kte?í do n?j vkládali velké nad?je, nezašel dostate?n? daleko. Ve skute?nosti ?ekl v?ty, které by ?lov?k od papeže nikdy ne?ekal („Pokud je n?kdo homosexuál, hledá Pána a projevuje dobrou v?li: Kdo jsem já, abych to odsuzoval?“).
V praxi se však zm?nilo jen málo. Uvolnil cestu k žehnání homosexuálních pár?, ale uvoln?ní celibátu nebo sv?cení žen na kn?ze u n?j nep?icházelo v úvahu. Zklamání bylo zvlášt? velké v N?mecku, a to i mezi n?kterými biskupy, zejména proto, že zárove? odmítl synodální proces reformy Cesty.
V otázkách, jako jsou potraty a antikoncepce, se František dokonce projevil jako extrémn? konzervativní p?edstavitel katolické sexuální morálky: „Potraty jsou více než problém. Je to vražda.“ Antikoncepci ozna?il za p?ípustnou nanejvýš ve výjime?ných p?ípadech. Zp?ísnil pravidla v p?etrvávajícím problému sexuálního zneužívání ze strany hodnostá??. Dodnes však p?etrvávají problémy s jejich uplat?ováním.
Dva muži v bílém
Skute?nost, že nedošlo k žádným v?tším ot?es?m, mnozí p?i?ítají tomu, že František m?l po v?tšinu svého pontifikátu po boku emeritního papeže. Dva muži v bílém – to ve Vatikánu ješt? nebylo. A Benedikt ho rozhodn? brzdil. Jiní se na jeho reformní výsledky dívají pozitivn?ji. Tvrdí, že papež ?íslo 266 zahájil zm?ny, které se teprve postupn? naplno projevují.
František totiž posunul sou?adnice tím, že dal církvi synodální ústavu. Tím p?esunul ur?itou ?ást moci z ?íma sm?rem k místním církvím. Po t?ech letech jednání také ukon?il jím iniciovanou sv?tovou synodu, i když bez zásadních reforem.
Jedno je však jisté, navzdory všem debatám o jeho zásluhách: František svými personálními rozhodnutími v pr?b?hu let velmi ovlivnil sbor kardinál?, kte?í nyní budou volit p?íštího papeže. P?i jmenování nových ?len? ?asto ignoroval biskupy z bývalých mocenských center církve v Evrop?. Dával p?ednost jmenování duchovních ze vzdálených region?. N?kte?í ?íkají: z druhého konce sv?ta. (dpa/afp/Red)
Zdroj:
Zdroj feed chcemeslobodu.sk
