Anti-Spiegel.ru, 25.02.2025
V pondělí a úterý proběhla v OSN tři hlasování o rezolucích týkajících se ukrajinského konfliktu. Zajímavé bylo, že USA poprvé předložily neutrální rezoluci bez urážek Ruska a jak hlasovaly Francie a Spojené království.
V pondělí Ukrajina předložila Valnému shromáždění OSN tradiční rezoluci k výročí zahájení eskalace, která jako obvykle označila Rusko za agresora, zatímco USA předložily vlastní rezoluci, která se zdržela urážek Ruska a vyzvala k míru na Ukrajině.
Státy EU prosadily pozměňovací návrhy k americké rezoluci, v důsledku čehož bylo Rusko označeno za „agresora“ i v americké rezoluci, a proto se USA nakonec zdržely hlasování o vlastní rezoluci. Nakonec byly obě rezoluce přijaty 93 hlasy, o čemž s potěšením informovala německá média, jako například Der Spiegel, ačkoli Der Spiegel své čtenáře neupozornil na to, jak moc se mezitím změnila mezinárodní nálada, neboť před třemi lety hlasovalo pro odpovídající rezoluci 141 hlasů.
Zajímavým se stalo úterý, protože toho dne USA předložily svou rezoluci v původní podobě Radě bezpečnosti OSN, kde byla přijata, protože Velká Británie a Francie, které den předtím hlasovaly pro odsouzení Ruska, tak již neučinily, ale místo toho, aby využily svého práva veta, se zdržely hlasování.
Na absurdní události v OSN se blíže podíval analytik agentury TASS a jeho článek jsem přeložil.
Začátek překladu:
Okamžik pravdy: hlasování OSN o Ukrajině ukazuje, kdo je kdo.
Andrej Suržanskij, publicista analytického centra agentury TASS, o tom, jak byly kroky Ruska ve stejný den odsouzeny a zároveň neutrálně zhodnoceny.
Včerejší hlasování OSN o urovnání situace na Ukrajině bylo skutečně revoluční. Poprvé po mnoha letech projevily USA solidaritu s Ruskem, a nikoliv se svými tradičními spojenci. Kdyby se řekněme před pěti nebo deseti lety objevila zpráva typu „USA hlasují v OSN proti protiruské rezoluci“ nebo „Americký ministr zahraničí kritizuje protiruské rezoluce OSN o Ukrajině s tím, že jsou nepřátelské a nijak nepřispívají k řešení konfliktu“, byl by to důvod ke zbabělosti. Ale to není ani vtip, ani sen, ale realita dneška, která ukazuje, jak rychle se věci v tomto neklidném světě mění.
Zprostředkování v OSN
„Byla to nejhlubší roztržka mezi západními spojenci v mezinárodní organizaci od přípravy války v Iráku v roce 2003 a další signál Trumpova sbližování s Ruskem, historickým nepřítelem, spíše než s Evropou a Ukrajinou, dlouholetými partnery USA v boji proti agresi Kremlu,“ napsal Washington Post.
S tímto názorem se ztotožnil i deník New York Times. „V pondělí se v OSN odehrála patová situace mezi USA a jejich dlouholetými evropskými spojenci na Ukrajině. USA odmítly pokus odsoudit ruskou agresi a požadovat okamžité stažení ruských vojsk z Ukrajiny,“ píše list.
USA, které se ujaly role prostředníka při urovnávání ukrajinského konfliktu, se v této fázi mohou cítit jako vítěz. Koneckonců její mírová rezoluce byla schválena Radou bezpečnosti OSN. A to v původní podobě. Zároveň byly odmítnuty pozměňovací návrhy předložené evropskými zeměmi i Ruskem. Pro dokument hlasovalo deset členů Rady bezpečnosti, včetně Ruska, USA a Číny, zatímco pět zemí, včetně Velké Británie a Francie, se zdrželo hlasování. K přijetí rezoluce v Radě bezpečnosti OSN je zapotřebí nejméně devíti hlasů pro a žádného veta stálých členů, tj. Spojeného království, Číny, Ruska, USA a Francie.
Přijatá rezoluce je napsána v neutrálním tónu a sestává ze dvou úvodních odstavců, které vyjadřují zármutek nad oběťmi konfliktu na Ukrajině a zdůrazňují úlohu OSN při udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, a z odstavce vyzývajícího k „rychlému ukončení konfliktu a nastolení dlouhodobého míru mezi Ukrajinou a Ruskou federací“.
Na rozdíl od nezávazných rezolucí Valného shromáždění OSN musí být dokumenty přijaté Radou bezpečnosti prosazovány. Obraz ve Valném shromáždění byl, jako často, smíšený. Účastníci podpořili jak ukrajinskou rezoluci o situaci na Ukrajině, v níž byly akce Ruska odsouzeny, tak americkou rezoluci, v níž byly akce obou zemí popsány neutrálně. V té druhé bylo provedeno několik změn, které byly pro USA a Rusko nepřijatelné, což v podstatě znehodnotilo její obsah. V zákulisí se americká delegace snažila zabránit hlasování o protiruském dokumentu, ale neuspěla. Všichni, kdo chtěli demonstrativně vyjádřit svůj postoj k Moskvě, tak nakonec učinili, což ruskou vládu zřejmě příliš nepřekvapilo.
Nečekaná čísla
Jeden fakt je však příznačný: počet zemí podporujících protiruskou rezoluci o Ukrajině klesl ze 141 v roce 2022 na 93 v letošním roce.
Jak již bylo zmíněno, rezoluce Valného shromáždění nejsou závazné, ale podle pozorovatelů jsou barometrem veřejného mínění ve světě. Co nám tento barometr ukazuje? Řečeno jazykem Michaila Gorbačova: ukazuje, kdo je kdo. Americkou rezoluci podpořilo 93 zemí, 8 zemí hlasovalo proti, 73 zemí se zdrželo hlasování. Ukrajinskou rezoluci podpořilo 93 zemí (včetně členů BRICS Egypta a Indonésie!), 18 zemí hlasovalo proti (včetně USA, Izraele a Maďarska) a 65 zemí se zdrželo hlasování.
Je zajímavé, že mezi 65 zeměmi, které se zdržely hlasování o protiruském návrhu rezoluce, jsou jak strategičtí spojenci Ruska, tak partneři BRICS. Patří mezi ně Čína, Brazílie, Indie, Írán, Saúdská Arábie, Jihoafrická republika, Kuba, Vietnam, Uzbekistán a Tádžikistán. Nejnepříjemnějším případem je hlasování Srbska pro protiruskou rezoluci. Prezident Aleksandar Vučić se již veřejně omluvil, ale lidé znalí srbské politiky tvrdí, že Moskva již dlouho se zájmem sleduje, jak se naši bratři na Balkáně snaží sedět na dvou židlích.
To je pro ně samozřejmě obtížné. Vedení EU, do níž chce Srbsko vstoupit, jim kroutí ruce. Ale jak se říká, slovo není vrabec v hrsti. (Poznámka překladatele: Ruské přísloví je úplné: „Slovo není vrabec, jakmile uletí, už ho nelze chytit.“)
Pokud jde o „neutralitu“ Číny a dalších našich strategických partnerů, sotva kdo bude toto téma roznášet. Taková už je prostě velká politika. Mimochodem, čínský prezident Si Ťin-pching nedávno v telefonickém rozhovoru informoval Vladimira Putina o nadcházejícím zasedání „mírové skupiny BRICS“ v New Yorku, na němž se má jednat o urovnání konfliktu na Ukrajině.
Během hlasování v Radě bezpečnosti OSN mohly Spojené království i Francie vetovat americký návrh rezoluce, ale nakonec tak neučinily, zřejmě aby si USA neznepřátelily. To zavdalo příčinu k pochybnostem o důslednosti jednání Londýna a Paříže. Například mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová zpochybnila upřímnost Francie a Spojeného království při hlasování v Radě bezpečnosti OSN.
„Pozor, otázka: Kdy byly Francie a Spojené království upřímné? Když překroutily americký návrh rezoluce ve Valném shromáždění OSN, nebo když přijaly stejný americký návrh bez pozměňovacích návrhů?“ napsala Zacharovová na svém kanálu Telegram. „Projít se volným tempem tam a zpět mezi sály Valného shromáždění a Rady bezpečnosti trvá tři minuty. Změnili snad za 180 vteřin své názory na globální krizi? Nebo mají pro jistotu v každé kapse jednu masku?“ ptá se.
Na čí straně a kdo co pochopil
Podle zpráv amerických médií britští a francouzští diplomaté své rozhodnutí nekomentovali, ale zdroje z diplomatických kruhů hovoří o pravděpodobné koordinaci s Washingtonem. Faktem je, že ve stejné době přijal Donald Trump v Bílém domě francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který, pokud lze věřit deníku Le Monde, cestoval s úmyslem přesvědčit americkou hlavu státu, že „Rusko představuje ‚existenční hrozbu‘, že ‚nemusí nutně‘ dodržovat příměří a že toto příměří musí být ověřitelné“.
Je zřejmé, že hlasování proti americké rezoluci by pro Macronovo jednání s Trumpem vytvořilo přinejmenším nepříznivé pozadí. A pak je tu návštěva britského premiéra Keira Starmera, od něhož se rovněž očekává, že se „vysloví“ proti Rusku a ve prospěch Ukrajiny. Jak známo, Francie a Spojené království prosazují myšlenku umístění evropských mírových jednotek na Ukrajině. Londýn a Paříž by rády získaly palebnou podporu Washingtonu, pokud by jejich mírové jednotky byly v ohrožení. V rámci tohoto plánu chtějí Paříž a Londýn rozmístit pozemní jednotky i letecké a námořní síly.
„Opravdu si myslím, že se chce (Putin) dohodnout,“ řekl Trump Macronovi. „Možná se mýlím, ale myslím si, že chce uzavřít dohodu.“
Americký prezident dodal, že s Putinem hovořil o možnosti vyslat na Ukrajinu evropské mírové jednotky, které by dohlížely na příměří, a že ruský prezident by s tím souhlasil.
Zatímco francouzský a britský hlas v OSN je jasný, u některých našich přátel a partnerů je situace poněkud složitější. Někteří z nich se nechtějí postavit na stranu eskalujícího konfliktu mezi USA a Evropou, zatímco jiní zatím pořádně nepochopili, kudy dnes vane vítr změn a především do čích plachet.
Konec překladu
Vzhledem k tomu, že článek TASSu odkazuje na příspěvek Marie Zacharovové, mluvčí ruského ministerstva zahraničí, přeložím jej pro vaši informaci také.
Začátek překladu:
Stručně o tom, co se stalo v sídle OSN 24. února 2025.
Ukrajina předložila Valnému shromáždění OSN svou tradiční protiruskou rezoluci. Ta byla přijata. USA se poprvé postavily proti.
USA poté předložily témuž Valnému shromáždění OSN vlastní návrh rezoluce o ukrajinské krizi – s univerzální výzvou k míru, bez rusofobie. Země EU (včetně Spojeného království a Francie, což je důležité) text podbarvily svými pozměňovacími návrhy. Rezoluce byla přijata. USA se zdržely hlasování. Země EU hlasovaly pro rezoluci.
Mimochodem, obě rezoluce byly ve Valném shromáždění OSN přijaty nejnižším počtem hlasů během mimořádného zvláštního zasedání Valného shromáždění – pouhých 93 hlasů pro, což je samo o sobě více než vypovídající.
Jen o několik hodin později předložily USA stejný návrh rezoluce, který předložily Valnému shromáždění, Radě bezpečnosti OSN. A tam byla tato rezoluce přijata bez jakýchkoli změn.
A nyní přichází to nejzajímavější. Připomínám, že Francie a Velká Británie mají v Radě bezpečnosti právo veta a mohly odmítnout přijetí rezoluce. Ale to neudělaly. Rezoluce Rady bezpečnosti OSN bez odsouzení Ruska s výzvou k míru tedy nastavuje správný rámec a z hlediska statusu má přednost před rezolucí Valného shromáždění OSN.
Pozor, otázka: Kdy byly Francie a Velká Británie upřímné? Když překroutily americký návrh rezoluce ve Valném shromáždění OSN, nebo když přijaly tentýž americký návrh bez pozměňovacích návrhů?
Procházka tam a zpět mezi Valným shromážděním a Radou bezpečnosti trvá tři minuty volným tempem. Změnili snad během 180 vteřin své názory na světovou krizi? Nebo mají pro jistotu v každé kapse masku?
Konec překladu
Zdroj:
Zdroj feed chcemeslobodu.sk
