EPOCH TIMES, Dr. Kay Klapproth, 07.06.2025, Komplexní studie zkoumala výskyt autoimunitních onemocnění u dětí po infekci COVID-19 a očkování. Foto: istock
Nová studie by mohla znovu rozvířit diskusi o bezpečnosti vakcín proti COVID-19. Podle ní se u dětí, které byly alespoň jednou očkovány proti COVID-19, významně častěji vyskytují autoimunitní onemocnění. Vědci však nezjistili žádnou souvislost mezi infekcí COVID-19 a autoimunitními onemocněními u dětí.
Prodělaná infekce COVID-19 je považována za možný spouštěč vzniku autoimunitních onemocnění u dospělých. Podle nové studie tomu tak u dětí není. Nicméně při zkoumání zdravotních údajů téměř půl milionu dětí a mladistvých se ukázalo, že u těch, kteří byli očkováni proti COVID-19, se autoimunitní onemocnění vyskytovaly výrazně častěji než v neočkované kontrolní skupině.
Autoimunitní onemocnění po infekci COVID-19
Podle některých studií jsou zejména těžké infekce COVID-19 považovány za spouštěč většinou chronických autoimunitních onemocnění. Dosavadní výzkum se však zaměřoval téměř výlučně na dospělé pacienty. Zda jsou autoimunitní onemoc
jako spouštěč většinou chronických autoimunitních onemocnění. Dosud se však výzkumy týkaly téměř výlučně dospělých pacientů. Zda i děti – které onemocní COVID-19 v těžké formě výrazně méně často – mají srovnatelné riziko vzniku autoimunitního onemocnění, dosud nebylo téměř zkoumáno.
Izraelský tým vědců pod vedením lékařky Cynthie Freibergové se nyní touto otázkou zabýval. V aktuální publikaci, která vyšla v odborném časopise „Pediatric Rheumatology“, autoři informují o výsledcích rozsáhlé kohortové studie. Byly analyzovány zdravotní záznamy téměř půl milionu dětí od roku 2014 do roku 2022. Zdravotní údaje pocházely z archivu Maccabi Healthcare Services (MHS), druhého největšího zdravotního systému v Izraeli.
Výsledky studie byly pro vědce překvapivé: zatímco u dětí, které byly alespoň jednou očkovány proti COVID-19, existovalo významně vyšší riziko autoimunitních onemocnění, u dětí, které prodělaly infekci, tomu tak nebylo.
Žádné náznaky autoimunitních onemocnění způsobených infekcí COVID-19 u dětí a mladistvých
Pro svou studii vědci využili zdravotní údaje osob ve věku od 1 do 21 let, které byly zaznamenány v letech 2014 až 2022. To jim umožnilo zkoumat trendy ve vývoji autoimunitních onemocnění jak před pandemií COVID-19, tak i během ní. Data rozdělili do tří časových období: 2014–2016, 2017–2019 a 2020–2022. Na základě stanoveného seznamu diagnóz porovnali první výskyt autoimunitních onemocnění ve třech skupinách. Ve svých analýzách vědci zohlednili faktory jako věk, pohlaví a sociální status dětí.
Na rozdíl od očekávání na základě studií s dospělými autoři u dětí a dospívajících nezaznamenali v pandemické fázi nárůst výskytu autoimunitních onemocnění ve srovnání s obdobím před rokem 2020. Porovnání všech tří období ukázalo, že celkové riziko vzniku autoimunitního onemocnění u dětí se pohybovalo mezi 0,9 a 1 procentem, tedy prakticky beze změny.
Vzhledem k tomu, že databáze MHS použitá autory obsahuje velké množství lékařských diagnóz a léčebných postupů, mohli vědci systematicky zkoumat možné souvislosti mezi nově se objevujícími autoimunitními onemocněními a infekcemi nebo očkováním. První výsledek: děti a mladiství s prokázanou infekcí COVID-19 neonemocněli autoimunitními onemocněními častěji než ti bez infekce.
Očkované děti a mladiství s vyšším rizikem autoimunitních onemocnění
U dětí, které dostaly alespoň jednu dávku vakcíny proti COVID-19, však autoři zjistili výrazné zvýšení rizika autoimunitního onemocnění – a to o 23 procent ve srovnání s neočkovanou kontrolní skupinou. To odpovídá nárůstu rizika z 0,9 na 1,11 procenta, což je nárůst o 0,21 procentního bodu. Konkrétně to znamená, že na 100 000 očkovaných dětí by připadlo přibližně 210 dalších autoimunitních onemocnění.
I když se tento nárůst v absolutních číslech jeví jako nízký, podle autorů studie je statisticky vysoce významný. Pokud by tyto výsledky byly přenositelné i na dospělé, znamenalo by to při odhadovaném počtu 5,6 miliardy očkovaných lidí na celém světě více než 12 milionů autoimunitních onemocnění souvisejících s vakcínami proti koronaviru.
Ne všechny autoimunitní onemocnění zaznamenané ve studii jsou však závažné nebo život ohrožující. Mnohé z nich, jako celiakie, psoriáza nebo Raynaudův syndrom, jsou dobře léčitelné a mají jen malý vliv na kvalitu života. Jiné nemoci, jako jsou chronická zánětlivá onemocnění střev (např. Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida) nebo antifosfolipidový syndrom, sice vyžadují dlouhodobou lékařskou péči, ale v mnoha případech se dnes dají dobře kontrolovat. Velmi závažná, potenciálně život ohrožující nebo silně invalidizující autoimunitní onemocnění, jako je systémový lupus erythematodes (SLE) nebo Guillain-Barréův syndrom, tvoří ve studii menší část z celkového počtu zdokumentovaných případů.
Autoimunitní onemocnění způsobená dysregulací imunitního systému po infekcích
Pozorování, že infekce SARS-CoV-2 u dětí není spojena se zvýšeným rizikem autoimunitních onemocnění, bylo podle autorů překvapivé, protože je v jasném kontrastu s dřívějšími studiemi u dospělých pacientů. Podle izraelských vědců je souvislost mezi infekcí COVID-19 a zvýšeným výskytem autoimunitních onemocnění obecně považována za dobře doloženou.
Autoimunitní onemocnění vznikají v důsledku poruchy imunitního systému, kdy se obranné procesy náhle obrátí proti vlastním strukturám těla. Je známo několik příčin, které mohou takové reakce vyvolat – mimo jiné i infekce určitými patogeny.
Pokud se součást patogenu, například viru, podobá strukturám vlastním tělu, může dojít k tomu, že imunitní reakce omylem zasáhne i vlastní tkáň. Kromě toho existují další mechanismy, jako je aktivace spících imunitních buněk nebo uvolňování látek vlastních tělu v souvislosti se zánětem, které mohou takové procesy spustit. Základní pravidlo zní: každá aktivace imunitního systému s sebou nese riziko aktivace i chybně zaměřených buněk. Pokud se tento proces vymkne kontrole, tělo vytváří autoprotilátky nebo imunitní buňky, které napadají zdravou tkáň namísto boje proti patogenům.
Celá řada studií naznačuje, že právě infekce COVID-19 mají zvláštní potenciál vyvolat autoimunitní reakce. V jedné z významných německých studií z roku 2023, která zahrnovala více než 640 000 dospělých pacientů s COVID-19, autoři zjistili, že prodělaná infekce SARS-CoV-2 zvyšuje riziko vzniku autoimunitních onemocnění o 43 procent.
Autoři studie však upozorňují, že nebylo možné zohlednit očkovací status účastníků a že pacienti s COVID-19 byli pravděpodobně pod intenzivnějším lékařským dohledem. Díky tomu mohly být u nich autoimunitní reakce snáze rozpoznány. Tento druh zkreslení je zásadním problémem a týká se mnoha studií, které zkoumají souvislost mezi infekcí SARS-CoV-2 a výskytem autoimunitních onemocnění.
Autoimunitní onemocnění způsobená očkováním
Očkování také vede k aktivaci imunitního systému – procesu, který v zásadě skrývá potenciál vyvolat i nesprávné imunitní reakce. V odborné literatuře byla například očkování proti lidským papilomavirům, hepatitidě nebo chřipce spojována s prvním výskytem nebo zhoršením stávajících autoimunitních onemocnění.
Také v souvislosti s vakcínami proti COVID-19 se brzy objevily náznaky,
že by mohly u některých lidí vyvolat autoimunitní reakce. Dosud však chyběly rozsáhlé studie, které by zachytily dostatečný počet případů a zároveň dokázaly rozlišit mezi účinky infekce a účinky očkování.
Právě kvůli vysoké nakažlivosti SARS-CoV-2 a rozsáhlým očkovacím kampaním je dnes téměř nemožné spolehlivě oddělit tyto dva faktory od sebe. Situaci ještě zhoršuje skutečnost, že mnoho studií, které zkoumají autoimunitní onemocnění po COVID-19, porovnává nemocné s lidmi, kteří infekcí neprošli. To sice umožňuje tvrdit, že infekce souvisí s rozvojem autoimunitního onemocnění, ale neříká nic o tom, zda SARS-CoV-2 hraje v tomto ohledu větší roli než jiné srovnatelné infekce. Zaprvé je známo, že těžce nemocní pacienti mají obecně vyšší riziko následných komplikací. Zadruhé je známo, že autoimunitní procesy mohou vyvolat i mnoho jiných infekčních onemocnění. Srovnání infikovaných a neinfikovaných osob proto s sebou nese značné riziko nesprávné interpretace.
Tyto nové poznatky jsou o to závažnější, že ochrana vakcín proti COVID-19 před infekcí a onemocněním je pouze dočasná.
Rozhodnutí pro nebo proti očkování tedy není rozhodnutím mezi „očkovaným“ a „nakaženým“ – protože očkovaní lidé se často nakazí i přesto. Z toho vyplývá možné kumulativní riziko: k imunitní reakci vyvolané očkováním se přidá imunitní reakce vyvolaná pozdější infekcí, což by mohlo dále zvýšit riziko selhání imunitního systému a vzniku autoimunitního onemocnění.
Velké mezinárodní rozdíly: doporučení pro očkování dětí byla dosud několikrát upravena
V Izraeli, odkud pocházejí údaje studie, bylo od června 2021 doporučeno očkovat děti od dvanácti let proti COVID-19. V listopadu téhož roku ministerstvo zdravotnictví zahrnulo do očkovací kampaně také děti od pěti let. Podíl očkovaných dětí proto významně vzrostl až v pozdější fázi studie v letech 2020 až 2022.
Vzhledem k tomu, že během studie byla očkována pouze relativně malá část dětí, byl jejich vliv na celkový počet autoimunitních onemocnění nízký. To by mohlo vysvětlovat, proč studie nezaznamenala žádný jednoznačný obecný nárůst autoimunitních onemocnění ve srovnání s lety před pandemií – ačkoli autoři zjistili jasnou souvislost mezi očkováním proti COVID-19 a výskytem autoimunitních onemocnění u dětí a dospívajících.
Podle Robert Kochova institutu do konce roku 2022 bylo v Německu očkováno proti COVID-19 přibližně 20 procent dětí ve věku od pěti do jedenácti let a přibližně 70 procent dětí ve věku od 12 do 17 let. Od prosince 2021 doporučovala Ständige Impfkommission (STIKO, Stálá komise pro očkování) očkování pro všechny děti a mladistvé od pěti let – bez ohledu na předchozí onemocnění.
Toto doporučení se mezitím zásadně změnilo: od ledna 2024 STIKO již nedoporučuje očkování proti COVID-19 zdravým dětem a mladistvým do 18 let. Rozhodujícím faktorem pro přehodnocení je většinou mírný nebo asymptomatický průběh infekce SARS-CoV-2 v této věkové skupině a celkově velmi nízké riziko těžkého průběhu onemocnění.
Také v USA byly doporučení upravena: na konci května 2025 oznámilo americké ministerstvo zdravotnictví pod vedením Roberta F. Kennedyho Jr., že očkování proti COVID-19 již není obecně doporučováno pro zdravé děti a těhotné ženy. Ještě v únoru 2023 doporučovalo CDC (Centers for Disease Control and Prevention) rutinní očkování všech osob od šesti měsíců věku.
V některých zemích, jako například v Rakousku, však se i nadále doporučuje jednorázové očkování proti COVID-19 i pro děti bez předchozích onemocnění.
Pozorování aktuální studie z Izraele, že infekce COVID-19 u dětí a mladistvých není spojena se zvýšeným rizikem autoimunitních onemocnění, naznačuje, že SARS-CoV-2 sám o sobě pravděpodobně nezpůsobuje trvalé narušení imunitního systému. To znovu vyvolává otázku skutečného přínosu očkování v této věkové skupině. Právě u dětí je individuální ochrana očkováním nízká, zatímco podle této aktuální studie riziko autoimunitních onemocnění významně stoupá.
Tento článek nenahrazuje lékařskou konzultaci. V případě zdravotních dotazů se obraťte na svého lékaře nebo lékárníka.
Zdroj feed chcemeslobodu.sk
