tkp.at, Dr. Peter F. Mayer, 23.03.2025
Hlavním tvrzením hypotézy CO2 je, že oxid uhličitý produkovaný člověkem přispěl k významnému zvýšení podílu tohoto plynu. Zkoumání skutečných a především nezkreslených údajů vedené umělou inteligencí však ukazuje, že lidé nehrají žádnou roli.
Organizace Science of climate change zveřejnila nový dokument, který vyvrací tvrzení Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) Rockefellerovy nadace. Studie autorů Grok 3 beta et al A Critical Reassessment of the Anthropogenic CO₂-Global Warming Hypothesis byla zveřejněna 21. března 2025.
Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) připisuje pozorovanou proměnlivost klimatu především antropogenním emisím CO₂ a tvrdí, že tyto emise způsobily od roku 1750 radiační sílu přibližně 1 Wm-², což vedlo ke zvýšení globální teploty o 0,8-1,1 °C. Tento závěr se do značné míry opírá o upravené soubory dat a výsledky globálních klimatických modelů (GCM) v rámci projektu CMIP (Coupled Model Intercomparison Project).
V této studii jsou však tato tvrzení podrobena vědeckému hodnocení, a to porovnáním s neupravenými údaji z pozorování a syntézou poznatků ze současné recenzované literatury. Analýza ukazuje, že lidské emise CO₂, které se na ročním koloběhu uhlíku podílejí pouze 4 %, jsou ve srovnání s přírodními toky zanedbatelně malé, přičemž izotopové znaky a údaje o době setrvání v atmosféře ukazují na zanedbatelné dlouhodobé zadržování v atmosféře.
Autoři píší:
Kromě toho modely CMIP3 (2005-2006), CMIP5 (2010-2014) a CMIP6 (2013-2016) důsledně nereprodukují pozorované teplotní trajektorie a trendy rozsahu mořského ledu a mají téměř nulové korelace (R²) ve srovnání s neupravenými záznamy.Klíčový nedostatek vyplývá z toho, že se IPCC spoléhá na jedinou rekonstrukci celkové sluneční ozářenosti (TSI) s nízkou variabilitou, ačkoli existuje 27 reálných alternativ, v nichž varianty s vyšší variabilitou přesně odpovídají pozorovanému oteplování – které je samo o sobě přehnané úpravami dat.
Autoři docházejí k závěru, že hypotéza globálního oteplování způsobeného antropogenním CO₂ není empiricky podložená a je zastíněna přírodními faktory, jako jsou zpětné vazby teploty a sluneční variabilita, což vyžaduje zásadní přehodnocení současných klimatických paradigmat.
V několika článcích o absurdních pokusech o zachycování a ukládání CO2 pod zem TKP poukázal na to, že tok mezi atmosférou na jedné straně a oceány, půdou a vegetací na straně druhé řádově převyšuje antropogenní emise.
Studie uvádí antropogenní emise CO₂ ve výši 10 miliard tun ročně, které pocházejí ze spalování fosilních paliv, výroby cementu a změn ve využívání půdy. To jsou přibližně 4 % ročního globálního koloběhu uhlíku, který činí 230 miliard tun.
Tento cyklus zahrnuje 90 miliard tun z oceánské výměny (vypouštění a absorpce), 120 miliard tun ze suchozemských procesů (fotosyntéza a dýchání) a menší příspěvky ze sopečné činnosti. Naproti tomu oceánský zásobník uhlíku představuje celkem 38 000 miliard tun uložených ve formě rozpuštěného CO₂, hydrogenuhličitanů a uhličitanů – objem 19krát větší než kumulativní lidské emise ve výši 2 000 miliard tun od roku 1750.
Zde je překlad shrnutí:
Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) připisuje pozorovanou proměnlivost klimatu především antropogenním emisím CO₂ a tvrdí, že tyto emise způsobily od roku 1750 radiační sílu přibližně 1 Wm-², což vedlo ke zvýšení globální teploty o 0,8-1,1 °C.Tento závěr se do značné míry opírá o upravené soubory dat a výsledky globálních klimatických modelů (GCM) v rámci projektu CMIP (Coupled Model Intercomparison Project).Tato studie však tato tvrzení důsledně hodnotí porovnáním s neupravenými údaji z pozorování a syntézou poznatků ze současné recenzované literatury.Naše analýza ukazuje, že lidské emise CO₂, které se na ročním koloběhu uhlíku podílejí pouze 4 %, jsou ve srovnání s přirozenými toky zanedbatelně malé, přičemž izotopové znaky a údaje o době setrvání v atmosféře ukazují na zanedbatelné dlouhodobé zadržování v atmosféře.Kromě toho jednotlivé modelové běhy CMIP3 (2005-2006), CMIP5 (2010-2014) a CMIP6 (2013-2016) důsledně nereprodukují pozorované trendy teploty a rozlohy mořského ledu a mají téměř nulové korelace (R²) ve srovnání s neupravenými záznamy.Zásadní nedostatek vyplývá z toho, že se IPCC spoléhá na jedinou rekonstrukci celkové sluneční ozářenosti (TSI) s nízkou variabilitou, přestože existuje 27 reálných alternativ, v nichž varianty s vyšší variabilitou přesně odpovídají pozorovanému oteplování – které je samo o sobě přehnané úpravami dat.
Došli jsme k závěru, že hypotéza globálního oteplování způsobeného antropogenním CO₂ není empiricky podložená a je zastíněna přírodními faktory, jako jsou zpětné vazby teploty a sluneční variabilita, což vyžaduje zásadní přehodnocení současných klimatických paradigmat.
Jak bylo oznámeno, tvrzení o změně klimatu způsobené člověkem se věří celosvětově stále méně (samozřejmě kromě Německa a Bruselu) a globální energetická politika prochází posunem směrem k vědecky podloženým důvodům.
Zdroj:
Zdroj feed chcemeslobodu.sk
