Anti-Spiegel.ru, 05.03.2025
Poté, co se CDU během volební kampaně vyslovila pro úspory a dluhovou brzdu, dělá po volbách pravý opak a ignoruje hlasy voličů, kteří se vyslovili pro zbrojení, a chce rychle prosadit největší nové zadlužení v německé historii.
V Německu se stalo tradicí, že strany ihned po volbách porušují své předvolební sliby. Zelení v poslední volební kampani kandidovali s požadavkem omezit vývoz zbraní, aby po volbách vyzvali k největšímu vývozu zbraní v německé historii, s nimiž má Ukrajina vést válku proti Rusku.
CDU na tom samozřejmě není o nic lépe, neboť Friedrich Merz se během volební kampaně prezentoval jako zastánce úsporných opatření, který za žádných okolností nechce zvyšovat nové půjčky a nechce sáhnout na dluhovou brzdu. Sotva týden po volbách je to zapomenuto a Merz volá po tom, aby ještě před zasedáním nově zvoleného Spolkového sněmu byla ve starém Bundestagu vybičována novela základního zákona, která by umožnila převzít závratných minimálně 500 miliard nového dluhu a také umožnila přezbrojení Bundeswehru až na 100 miliard ročně na úvěr, aniž by tomu bránila ústavní omezení.
Stojí za to připomenout, že když se jednalo o zvýšení základního důchodu pro nejchudší důchodce v Německu v roce 2020, tytéž strany tvrdily, že to nelze financovat. Hovořilo se o mizivé částce 1,5 miliardy eur ročně pro nejchudší německé důchodce, zatímco dnes nejsou problémem stovky miliard ročně pro obranné společnosti.
Tolik k otázce, kde německé strany stanovují své priority. Občané Německa jsou pro ně nedůležití, zatímco zbrojní firmy jsou pro ně velmi důležité.
Volební podvod s oznámením
Před měsícem jsem podrobně informoval o tom, jak německá média a strany během volební kampaně odváděly pozornost od toho, co Němce čeká po volbách. „Odborníci“, na které se německé vlády vždy odvolávají, když chtějí učinit nepopulární rozhodnutí, už v lednu volali po masivním zbrojení a také říkali, odkud by se měly vzít peníze: V souvislosti s tím se hovořilo o úsporách v sociální oblasti, o důchodech a o nových dluzích.
„Odborníkem“, který k tomu vyzval, je Moritz Schularick, prezident Kielského institutu pro světovou ekonomiku. Vzhledem k rekordnímu novému zadlužení, které se nyní plánuje, mu bylo umožněno poskytnout další rozhovor časopisu Der Spiegel, v němž upřesnil, kde by podle něj měla nová vláda šetřit, aby mohla zaplatit přezbrojení:
“Musíme zajistit budoucnost našich sociálních systémů nezávisle na obraně.Tlak se však jistě opět zvýší.Rodičovský příspěvek, příspěvek na dojíždění do práce, zvýhodnění nafty – i tyto věci je třeba prověřit.”
Je to opět orwellovské, když se sekera zatíná v sociální oblasti a označuje se jako „zajištění budoucnosti“ sociálních systémů. Ale němečtí politici to říkají už celá desetiletí.
Mezinárodní znamení
Zatímco německé mediální strany toto téma během volební kampaně ignorovaly, ve zbytku Evropy v únoru dominovalo titulkům novin a bylo jasné, kam nás tato cesta zavede. Dánská premiérka Mette Frederiksenová, která mimochodem prohlásila, že mír je pro Ukrajinu horší než válka (Orwell se smál, až se za břicho popadal), například v polovině února oznámila, že Dánsko chce zvýšit své výdaje na obranu na 3 % HDP a nevyloučila ani zvýšení na 5 % HDP. Do hry dokonce uvedla válečnou daň, která by průměrnou dánskou rodinu střední třídy stála ročně asi 85 000 korun, což odpovídá přibližně 11 400 eurům.
To je téměř 1 000 eur měsíčně, o které by byla průměrná dánská rodina připravena.
Ve stejné době v EU šéfdiplomatka Kaja Kallasová navrhla financování přezbrojení prostřednictvím společného dluhu EU, což je podle Mastrichtské smlouvy vlastně zakázáno, ale Ursula von der Leyenová ho během pandemie prosadila, aby mohla mimo jiné financovat plán, který vymyslela a odsouhlasila prostřednictvím SMS, že si objedná „vakcíny“ od Pfizeru za 70 miliard eur.
A sotva v Německu skončily volby, už kielský Institut pro světové hospodářství Moritze Schularicka volal po financování německého zbrojení na úvěr. Navrhoval vyjmout výdaje na obranu ze stávajících zákonných limitů pro nové půjčky v Německu a EU a výsledný nárůst dluhu financovat „prostřednictvím vyšších daňových příjmů a reforem sociálních transferů a dotací“.
To je opět orwellovské, protože co přesně jsou „reformy sociálních transferů a dotací“? Správně: masivní škrty ve všech oblastech sociálních dávek.
V sázce je mnoho bilionů eur
4. března šéf Evropské komise s radostí navrhl investovat 800 miliard eur do zbrojení EU a téhož dne šéf CDU Merz společně s SPD prohlásil, že Německo by mělo vytvořit „zvláštní fond“ ve výši 500 miliard a také již nezahrnovat výdaje na zbrojení do dluhové brzdy, aby se Merzův požadovaný rozpočet na zbrojení zvýšil z necelých 50 miliard na 130 miliard ročně. CDU uvádí tyto údaje alespoň pro rok 2029, což by znamenalo téměř 100 miliard nového dluhu na zbrojení ročně.
A Orwell by měl opět radost, protože němečtí politici nyní stále mluví o „zvláštních fondech“, zatímco ve skutečnosti mají na mysli zvláštní půjčky. Upřímnost vůči voličům není jejich silnou stránkou. A co základní důchod, jehož náklady ve výši 1,5 miliardy ročně označily tytéž strany před několika lety za nedostupné?
CDU a SPD chtějí konkrétně změnit následující ustanovení základního zákona: Za prvé, výdaje na obranu přesahující jedno procento HDP mají být vyňaty z dluhové brzdy; za druhé, v základním zákoně má být zakotvena zvláštní půjčka až do výše 500 miliard eur na infrastrukturu, která by pak rovněž nespadala pod dluhovou brzdu.
Protože nevěřím, že by zde stranám šlo o obnovu zchátralé německé infrastruktury, předpokládal bych, že cílem je rozšíření silnic a železničních spojů na východ pro válku proti Rusku.
Pro tuto domněnku mám pádné důvody, neboť právě dnes se objevila zpráva, že EU povolila Polsku použít 7,2 miliardy eur z fondu pro hospodářskou obnovu po pandemii na jiné účely. Peníze mají být poskytnuty místním orgánům na výstavbu zařízení dvojího užití, jako jsou silnice a kryty pro případ nouze, a mají být také použity na financování výzkumu a výroby v obranném sektoru.
Slovo „infrastruktura“, kvůli kterému se chtějí němečtí politici nově zadlužit ve výši 500 miliard eur, se tak stává také orwellovským pojmem, protože zřejmě znamená něco úplně jiného.
Mluvíme tedy o 800 miliardách eur, které chce EU převzít jako dluh, o 500 miliardách eur, které má převzít Německo, a nesmíme zapomenout na až 100 miliard eur dalšího dluhu ročně pro Bundeswehr. To znamená, že jen Německo a EU by se 100 miliardami eur ročně pro Bundeswehr převzaly v příštích několika letech dodatečný dluh v celkové výši až 1 700 miliard eur. K tomu je třeba připočítat nové dluhy všech ostatních členských států EU, u nichž se rovněž očekávají mnohem vyšší výdaje na zbrojení.
Hovoříme tedy o mnoha bilionech eur dluhu, které má nyní EU a její členové převzít a vrhnout přímo do chřtánu obranného průmyslu. V porovnání s tím byly stovky miliard, které stála pandemie a její mRNA „vakcíny“ od společnosti Pfizer, buráky.
Kdo by to měl zaplatit?
V jednom ze svých článků o plánech CDU a SPD byl Der Spiegel tak laskav a vypočítal, co znamená nový dluh, který má převzít jen Německo. Tam se dozvídáme:
“Plánovaný zvláštní fond pro infrastrukturu v celkové výši 500 miliard eur by naopak mohl pro budoucí vlády představovat značnou výzvu.Pokud by byl – po vyčerpání poskytnutých prostředků – zlikvidován stejným způsobem jako zvláštní fond pro Bundeswehr, musel by být splácen po dobu 31 let.
To by znamenalo, že budoucí ministři financí by museli z rozpočtu škrtnout přibližně 16 miliard eur ročně, aby bylo možné dluh splatit v plánovaném období. Tyto peníze by pak již nebyly k dispozici například na výstavbu silnic, rekonstrukci mostů nebo financování důchodů.
Tato částka 16 miliard eur by se přičetla ke 14 miliardám eur, které budou od roku 2031 použity na splácení zvláštního fondu pro německé ozbrojené síly, a také k pomoci z pandemie koronaviru a dotacím na ceny energií z počátku války na Ukrajině. I ty byly s jednou výjimkou financovány z dluhové brzdy.”
Mluvíme tedy o 30 miliardách eur dodatečných nákladů ročně, které za několik let zasáhnou spolkový rozpočet, a nikdo neví, kde se na to vezmou peníze. V tom ještě nejsou zahrnuty náklady na dodatečný dluh ve výši až 100 miliard, který má být každoročně převzat pro Bundeswehr.
Člověk tedy nemusí být prorok, aby si uvědomil, že nejpozději do roku 2030 bude sociální sektor v Německu definitivně zlikvidován, protože kde jinde všechny tyto částky ušetřit?
Koho v německé „demokracii“ zajímá vůle voličů?
Obzvlášť skandální je, že pravděpodobné budoucí vládní strany CDU a SPD se dohodly na svolání mimořádného zasedání Spolkového sněmu, který je sice stále ještě v úřadě, ale už byl přehlasován, aby schválil změny základního zákona, které jsou pro toto zadlužení nezbytné. Důvodem je skutečnost, že v novém Spolkovém sněmu, který se brzy ujme své práce, pravděpodobně nenajdou potřebnou většinu.
Zničení zbytků německého sociálního státu ve prospěch zbrojení má být tedy prosazeno proti vůli voličů. Takto dnes v Německu funguje demokracie.
I když stále existuje naděje, že pro to ve starém Spolkovém sněmu nedosáhnou většiny, v každém případě otevřeně ukazují, co si myslí o německých voličích. To dává tušit, co Německo v příštích letech čeká, pokud tito pánové sestaví vládu.
Zdroj:
Zdroj feed chcemeslobodu.sk
