The Pioneer, Eric Demuth, 04.08.2025
Po Trumpově oznámení o clech z minulého týdne se titulky novin střídají s rozhořčením a pobavením. Podle Erica Demutha, spoluzakladatele a generálního ředitele společnosti Bitpanda, jde o promyšlený manévr sofistikované ekonomiky pozornosti. Ve skutečnosti šlo o refinancování amerických státních dluhopisů.
Donald Trump zamořuje svět novými cly, která se týkají i těch nejodlehlejších ostrovů – včetně jednoho, kde žijí jen tučňáci – a vyvolává titulky novin a posměch. Média po celém světě se toho s povděkem chytají. Absurdní zprávy dominují diskurzu.
Ale každý, kdo se podívá do hloubky politické strategie, rozpozná jistý vzorec. Protože to, co vypadá jako šílenství, sleduje komunikační logiku – a potenciálně vysoce rizikovou ekonomickou strategii.
„Zaplavit zónu sračkami”: princip odvádění pozornosti
Steve Bannon, Trumpův bývalý hlavní stratég, to kdysi vyjádřil v kostce: „Zaplavit zónu sračkami.“ Princip: zaplavit mediální prostor skandály, absurditami, odváděním pozornosti – tak, aby veřejnost přestala sledovat skutečné procesy ve strojovně moci. Lidé dokáží zpracovat pouze jeden nebo dva titulky najednou. Kdo ovládá pozornost, ovládá i debatu.
Citát je dnes aktuálnější než kdy jindy. Protože zatímco si svět dělá legraci z ostrovů tučňáků, v pozadí se odehrává něco mnohem důležitějšího.
Obchodní válka? Ne – válka o výnosy
Do konce roku 2026 musí americká vláda vydat státní dluhopisy v objemu zhruba. devět bilionů amerických dolarů refinancovat. Velká část tohoto dluhu byla pořízena v době extrémně nízkých úrokových sazeb a dnes se výnos desetiletého amerického státního dluhopisu pohybuje kolem 4,20 procenta. Zvýšení o pouhý jeden bazický bod (0,01 procentního bodu) znamená zhruba devět miliard dolarů úrokových nákladů za celou dobu splatnosti.
Už jen z toho je zřejmé, že úrokové zatížení není problémem pouze rozvíjejících se ekonomik. Dokonce i taková velmoc, jako jsou USA, má rozsáhlý systém pobídek ke snížení vlastních nákladů na refinancování – jakýmikoliv prostředky.
Trumpova celní represe se týká také tučňáků žijících na McDonaldových ostrovech v jižní části Indického oceánu. ©dpa
Strategie: zpomalit růst, snížit očekávání, stlačit výnosy
V prostředí vysokých úrokových sazeb jsou tradiční stimuly měnové politiky omezené. Pokud centrální banka nemůže nebo nechce výrazněji uvolnit měnovou politiku, existuje jen jedna další možnost: záměrně ochladit ekonomická očekávání.
Cla, protekcionistická rétorika a ekonomická nejistota jsou nástroje, nikoli neštěstí. „Ekonomický nacionalismus“ a opatření, která se zdají být iracionální, ale jsou cíleně zaměřena na tlumení dlouhodobých růstových očekávání.
Cíl: snížit růstová očekávání, utlumit ekonomickou dynamiku a tím stáhnout dolů dlouhodobé úrokové sazby.
Plán je jednoduchý, ale brutální:
- Stlačit výnosy dolů hned.
- Refinancovat biliony státních dluhopisů za výhodnějších podmínek.
- Poté aktivujte stimulační režim, oživte ekonomiku a otevřete měnová stavidla.
Slabá ekonomika znamená klesající výnosy.
A to je přesně to, co americká vláda potřebuje, aby se mohla refinancovat za výhodných podmínek.
Nepodceňujte tuto vládu
Mnoho lidí tvrdí, že Trump stejně ničemu z toho nerozumí, ale to by byla osudová chyba. Trump se sice na veřejnosti prezentuje jako bavič, ale rozumí mechanismům pozornosti jako málokdo jiný. A co je ještě důležitější: Není v tom sám.
Je obklopen zkušenými stratégy z Wall Street, kteří přesně vědí, jak ovlivňovat strukturu úrokových sazeb, očekávání a narativy.
Je naivní se domnívat, že cla na tučňáčí ostrovy jsou chybou. Jsou to záměrné kouřové clony. Aby se nemluvilo o tom, na čem skutečně záleží.
Deficit se stává tarifem: seznam Donalda Trumpa ©dpa
Bude tato strategie fungovat?
Je tato strategie správná? Mám silné pochybnosti. Je totiž velmi riskantní. Ano, může fungovat pokud se očekávání sníží, úrokové sazby se uvolní a USA se budou moci refinancovat za příznivé sazby.
Ale může také masivně selhat. Je to proto, že mnoho faktorů je mimo americkou kontrolu: Jak bude reagovat Evropa? Co dělá Čína? Jak se bude vyvíjet geopolitické napětí? Co se stane v případě globální krize poptávky?
Pokud tato strategie bude fungovat, mohou USA stabilizovat své dluhové břemeno, zažít průmyslovou renesanci a výrazně rozšířit svou globální vyjednávací sílu.
Pokud plán naopak selže, hrozí znatelná inflace – možná i stagflace, prohra v polovině volebního období a fáze strategické dezorientace USA.
Ti, kdo spolupracují, platí méně – ti, kdo nespolupracují, platí více
Snížení výnosu desetiletých státních dluhopisů o pouhých 0,1 procentního bodu by ušetřilo americkému rozpočtu téměř 100 miliard amerických dolarů na úrokových nákladech za deset let.
Pokud tarify vytvoří dostatečně rychle nová pracovní místa ve strategických státech a zároveň udrží inflaci pod kontrolou, lze tuto strategii považovat za odvážná, ale účinná.
Pokud však ceny prudce vzrostou a nová pracovní místa nevzniknou, mohl by se tento plán do voleb v polovině volebního období v listopadu 2026 masivně vymstít.
V nadcházejících měsících proto můžeme očekávat velké množství dvoustranných dohod: Snížení cel se bude týkat těch zemí, které jsou pro USA strategicky výhodné – ať už v oblasti obchodu, bezpečnostní politiky nebo průmyslové spolupráce. Ti, kteří to odmítnou, budou muset žít s vyššími náklady – dokud se nevrátí k jednacímu stolu. První budou „odměněni“, poslední zaplatí dvakrát.
Co to znamená pro Evropu?
Evropa si musí vážně položit otázku, co tato strategie znamená pro její vlastní roli ve světě. Trumpova administrativa již nevnímá Evropu pouze jako ekonomického konkurenta, ale stále více také jako ideologického protivníka. To se již několikrát jasně ukázalo.
Starý transatlantický způsob myšlení již za těchto podmínek nefunguje. Evropa proto naléhavě potřebuje uzavřít nová spojenectví, prosazovat vlastní obchodní dohody a učinit svou hospodářskou politiku nezávislejší a pevnější. Rozhodující je přitom rychlost.
To také zapadá do obrazu, že Trump již v pátek veřejně vyzval předsedu Fedu Jerome Powella, aby konečně snížil úrokové sazby. Podle jeho názoru k tomu mělo dojít už dávno a nyní, po zavedení cel, je na to ten správný čas.
Americký prezident Donald Trump a předseda Federálního rezervního systému Jerome Powell. ©Reuters
Závěr
To, co Trump svými cly sleduje, není ekonomický afekt, ale součást pravděpodobně promyšleného manévru. Nejde o obchodní bilanci. Jde o úrokové sazby. Nejde o obchodní válku, ale o válku výnosů.
Zároveň si myslím, že tato strategie je vysoce nebezpečná. Zahrává si s globální nestabilitou, ekonomickou nejistotou a geopolitickými riziky. Může to fungovat? Ano. Ale riziko, že se zcela zvrtne, je obrovské.
Pokud tento plán vyjde Trump se bude radovat jako nikdy předtím – a dá vykřičník svému „Make America Great Again“. Představí se jako architekt americké budoucnosti, který nemá alternativu – a nepochybně podpoří narativ o třetím funkčním období.
Pokud však tento plán selže, už teď je mi jasné, na koho to hodí: Jerome Powell, šéf amerického Federálního rezervního systému.
Vnitroamerický mocenský boj mezi Powellem a Trumpem – mezi Bílým domem a Fedem – bude pravděpodobně nejrozhodnějším konfliktem příštích několika let.
Zdroj:
Zdroj feed chcemeslobodu.sk
