falseflag.info
První sv?tová válka za?ala v ?ervenci 1914 mezi Spojenci, které tvo?ily Velká Británie, Francie a Ruské impérium, a Úst?edními mocnostmi N?meckem a Rakousko-Uherskem. Pozd?ji se ve válce ke Spojenc?m p?idaly USA, Itálie a Japonsko a k Úst?edním mocnostem se p?ipojila Osmanská ?íše a Bulharsko.
Obyvatelé Spojených stát? nem?li zájem se do války zapojit. Ameri?tí banké?i a podnikatelé však solidn? vyd?lávali na obchodování s vále?nými dluhopisy a prodeji munice. J. P. Morgan zprost?edkovával vále?né dluhopisy a vyd?lával na provizích z jejich nákupu i prodeje, aby financoval spojeneckou v?c. Francii a Anglii poskytl p?j?ky v hodnot? p?ibližn? 1,5 miliardy dolar?.
Morgan také výrazn? investoval do lodních linek v?etn? britské spole?nosti White Star Lines, která dodávala Spojenc?m zásoby potravin a munice. J. P. Morgan mohl hodn? ztratit, pokud by Spojenci prohráli válku a nespláceli jeho p?j?ky, dluhopisy a smlouvy o p?eprav?.
N?mci m?li flotilu ponorek, které potáp?ly zásobovací lod? Spojenc?. Existovala dohoda zvaná Cruiser Rules, která umož?ovala, aby se ponorka vyno?ila, vydala varování, aby cestující mohli uniknout do záchranných ?lun?, a pak ponorku potopila. Winston Churchill, který byl prvním lordem admirality, vydal obchodním lodím rozkaz, aby na ponorky st?ílely nebo je taranovaly. To donutilo ?luny potopit je bez varování.
Churchill zoufale toužil po tom, aby se USA p?ipojily ke Spojenc?m ve válce. „Prvním protitahem, který jsem provedl na svou odpov?dnost, bylo odradit N?mce od povrchového útoku. Ponorné U-boaty se musely stále více spoléhat na podvodní útok, a tím se vystavovaly v?tšímu riziku zám?ny neutrálních lodí za britské a utopení neutrálních posádek a tím i zapletení N?mecka s ostatními velmocemi.“ Sv?tová krize Winstona Churchilla. Churchill také na?ídil, aby britské lod? odstranily svá jména a v p?ístavu vyv?sily vlajku neutrální mocnosti, nejlépe vlajku USA. Také trose?níci z ponorek „by m?li být zajati nebo zast?eleni – podle toho, co je nejvhodn?jší“, a „p?i všech akcích by se m?lo neprodlen? st?ílet na bílé vlajky“.
T?sn? p?ed vyplutím RMS Lusitania v kv?tnu napsal Churchill Walteru Runcimanovi, p?edsedovi britské obchodní rady, tuto poznámku: „Je nanejvýš d?ležité p?ilákat neutrální lodní dopravu k našim b?eh?m v nad?ji, že se zejména Spojené státy zapletou s N?meckem…“. Z naší strany chceme tuto dopravu – ?ím více, tím lépe; a pokud se ?ást z ní dostane do potíží, ješt? lépe.“
N?mecké velvyslanectví v USA zaplatilo v dubnu 1915 v 50 amerických novinách inzerci s varováním, že Lusitanii hrozí zkáza a cestující by se na ni m?li vydat na vlastní nebezpe?í. Americké ministerstvo zahrani?í však zasáhlo a varování otiskl pouze jeden list, Des Moines Register.
Lusitania vyplula do Liverpoolu1. kv?tna 1915 z newyorského p?ístavu. Vezla miliony náboj? a šrapnel?. P?edchozí kapitán Daniel Dow odstoupil kv?li míchání civilních cestujících s municí. Lo? m?la mít doprovod britské bitevní lodi Juno, ale byla odvolána ješt? p?ed setkáním navzdory poznatku, že v cest? Lusitanie p?sobí ponorka .
Dne5. kv?tna ponorka U20 potopila škuner Earl of Lathom. Dne6. kv?tna potopil také další dv? lod?, Candidate a Centurion. Ke všem t?mto potopením došlo p?ímo v kurzu Lusitanie. Lusitania dostala rozkaz pod p?edpokladem úspory uhlí spustit pouze 3 ze 4 kotl?, což by plavidlo zna?n? zpomalilo. Jediné varování, které Lusitania obdržela, bylo obecné „ponorky aktivní u jižního pob?eží Irska“.
P?ibližn? ve 14:107. kv?tna byla Lusitania zasažena torpédem, které vypálila U20. Bezprost?edn? po výbuchu došlo k druhé explozi. Lo? se potopila za 18 minut. Na palub? bylo 1 959 osob, z nichž 1 198 zahynulo, v?etn? 128 Ameri?an?.
Oznámení n?meckého velvyslanectví
Kapitán William Turner byl obvin?n admiralitou p?i oficiálním vyšet?ování, které vedl lord Mersey. Kapitán Richard Webb z námo?nictva napsal Merseyovi: „Rada admirality mi na?ídila, abych Vás informoval, že se považuje za politicky ú?elné, aby byl kapitán Turner, velitel Lusitanie, co nejvíce obvin?n z katastrofy.“ Winston Churchill na zprávu p?edanou Merseyovi reagoval slovy: „Pln? souhlasím! Budeme kapitána stíhat bez kontroly!“ Našt?stí pro kapitána Turnera byl lord Mersey spravedlivý ?lov?k a vid?l, že se Turner stává ob?tním beránkem. Turner byl shledán nevinným a vina byla svalena na n?meckou vládu. Mersey rezignoval a ozna?il proces za „zatracenou, špinavou záležitost“.
Potopení Lusitanie bylo jasnou falešnou vlajkou , kterou spáchal Winston Churchill a britská admiralita, aby zatáhli Ameriku do války. Vina m?la být svalena na Churchillovy rozkazy, nikoli na n?meckou vládu. Pravd?podobn? nebylo náhodou, že lo? vlastnila konkurence J. P. Morgana v lodní doprav?. Potopení Lusitanie však USA do války okamžit? nezatáhlo a do války nakonec vstoupily až o tém?? dva roky pozd?ji.
Colonel House
Velký podíl viny nesou i Spojené státy. Plukovník Edward M. House, který byl pravou rukou Woodrowa Wilsona, byl v Evrop? a zkoušel, jak USA do války zapojit. Wilson musel z?stat, aby se jevil jako
protivále?ný, protože v prezidentské kampani v roce 1916 kandidoval pod heslem „Udržel nás mimo válku“.
Plukovník House p?išel s plánem, jak vyvolat zdání, že se USA snaží zprost?edkovat mír s mocnostmi Osy. Mírová nabídka by byla pro N?mce nep?ijatelná, takže by to vypadalo, že se USA pokusily o diplomacii. Jedná se o nótu Waltera Hinese Page, velvyslance USA v Anglii, z 9. února 1916:
„House p?ijel z Berlína-Havre-Pa?íže plný myšlenky na americkou intervenci. Nejprve m?l v plánu, že on, já a skupina ?len? britského kabinetu (Grey, Asquith, Lloyd George, Reading atd. ) by m?li okamžit? vypracovat minimální mírový program – to nejmenší, co by spojenci p?ijali a co by, jak p?edpokládal, bylo pro N?mce nep?ijatelné; a že prezident by tento program p?evzal a p?edložil ob?ma stranám; strana, která by odmítla, by byla odpov?dná za pokra?ování války… Osudovou morální slabinou výše uvedeného plánu je ovšem to, že bychom se do války vrhli nikoli na základ? zásluh, ale pe?liv? vypiplaným trikem.“ Z knihy Nejpodivn?jší p?átelství v d?jinách: George S. Vierick:Woodrow Wilson a plukovník House.
Dne 22. února 1916 pak britský ministr zahrani?í sir Edward Grey vydal tuto nótu:
Plukovník House mi sd?lil, že prezident Wilson je p?ipraven, jakmile se dozví z Francie a Anglie, že je vhodná chvíle, navrhnout svolání konference, která by ukon?ila válku. Pokud by spojenci tento návrh p?ijali a N?mecko by jej odmítlo, Spojené státy by pravd?podobn? vstoupily do války proti N?mecku.
Plukovník House vyjád?il názor, že pokud by se taková konference sešla, zajistila by mír za podmínek, které by nebyly pro Spojence nevýhodné; a pokud by mír nezajistila, Spojené státy by konferenci opustily jako vále?ník na stran? Spojenc?, pokud by N?mecko nebylo rozumné.
Narukovací plakát z první sv?tové války
Plukovník House vyjád?il názor rozhodn? p?íznivý pro obnovení Belgie, p?edání Alsaska a Lotrinska Francii a získání výjezdu k mo?i Ruskem, a?koli se domníval, že ztráta území, kterou N?mecko utrpí na jednom míst?, mu bude muset být kompenzována ústupky na jiných místech mimo Evropu.
Pokud by spojenci otáleli s p?ijetím nabídky prezidenta Wilsona a pokud by pozd?ji byl pr?b?h války pro n? natolik nep?íznivý, že by intervence Spojených stát? nebyla ú?inná, Spojené státy by se pravd?podobn? p?estaly o Evropu zajímat a postaraly by se o svou ochranu po svém.
?ekl jsem, že prohlášení, které p?išlo od prezidenta Spojených stát?, považuji za natolik d?ležitou záležitost, že o ní musím informovat p?edsedu vlády a své kolegy, ale že nemohu nic ?íci, dokud se jím nebudou zabývat.
Britská vláda nem?že za žádných okolností p?ijmout nebo u?init jakýkoli návrh jinak než po konzultaci a dohod? se Spojenci…
(Iniciováno „E.G.“ sirem Edwardem Greyem) Ministerstvo zahrani?ních v?cí.
Wilson m?l rovn?ž v plánu zavést svou vizi sv?tové vlády v rámci Spole?nosti národ? a první sv?tovou válku k tomu považoval za p?íležitost. Plány Churchilla, Wilsona, Morgana a House na zapojení USA do války se naplnily 16. dubna 1917, kdy USA formáln? vyhlásily válku.
Zdroj:
Zdroj feed chcemeslobodu.sk
