CHCEMESLOBODU.sk, 06.05.2025, obrázek: Friedrich Merz byl zvolen německým spolkovým kancléřem 325 hlasy pro. Kay Nietfeld/dpa
Kancléř ve stínu druhého kola voleb
Dne 6. května 2025 byl Friedrich Merz, muž, kterého mnozí považují za ztělesnění chamtivosti po moci a lobbismu velkých korporací, zvolen desátým německým kancléřem – nikoli však s pompou a slávou, ale v narychlo svolaném druhém kole voleb, které spíše připomínalo akt zoufalství než triumf. S pouhými 310 hlasy v prvním kole Merz těsně minul potřebnou většinu 316 hlasů, a to navzdory tomu, že CDU, CSU a SPD dohromady mohly teoreticky dát přes 328 hlasů. Tento trapný přešlap odhalil slabost jeho pozice. Teprve ve druhém kole, pod tlakem vlastní strany a SPD, která si chytře zajistila svou mocenskou pozici, byl Merz protlačen do úřadu. Toto potupné vítězství jasně ukazuje: Merz není kancléřem lidu, ale produktem politických intrik a kompromisů za zavřenými dveřmi.
Bloková strana CDUCSU: Žádný rozdíl od SPD, Zelených či FDP
CDU/CSU, která Merze vynesla k moci, se už jen stěží liší od ostatních etablovaných stran. SPD, Zelení, FDP, Levice – všechny jako by se slily v jednolitou masu mocenských zájmů a přizpůsobivosti. Unie se sice může prezentovat jako konzervativní síla, ale pod Merzovým vedením se definitivně proměnila v blokovou stranu, která slouží zájmům ekonomických elit, zatímco ignoruje starosti občanů. Volební kampaň roku 2025 byla divadlem slibů – méně byrokracie, nižší daně, ekonomický rozkvět –, ale sotva volby skončily, ukázala se propast mezi rétorikou a realitou. Koaliční vyjednávání s SPD byla zdlouhavá, plná sporů o dluhy, daně a sociální reformy. Merzovy velké sliby se rozplynuly a i ve vlastní straně roste nespokojenost s jeho vyjednávacími schopnostmi.
Lobbista BlackRock v kancléřském úřadu: Muž korporací
Friedrich Merz není politik, který by z přesvědčení bojoval za veřejné blaho. Jeho kariéra je poznamenána znepokojivou blízkostí k finančnímu světu, zejména k BlackRock, největšímu správci aktiv na světě. V letech 2016 až 2020 byl Merz předsedou dozorčí rady BlackRock Deutschland s jasným úkolem „budovat vztahy s klienty, regulátory a úřady“ – což je jednoznačný lobbistický mandát. Kritici, jako například organizace LobbyControl, mu vyčítají, že tato činnost ohrožuje jeho nezávislost. BlackRock drží podíly téměř ve všech firmách indexu DAX a má obrovský vliv na německé hospodářství. Merzova minulost vyvolává otázku: Bude jako kancléř zastupovat zájmy občanů, nebo finančních elit? Jeho tvrzení, že nikdy nebyl lobbistou, zní jako výsměch, když uvážíme jeho četné funkce v dozorčích radách a poradenské role, mimo jiné pro Mayer Brown, Lufthansu či BASF.
Válečný kurz proti Rusku? Merzova nebezpečná zahraniční politika
Zvlášť znepokojivá je Merzova zahraniční politika, kterou mnozí vnímají jako válečnickou. Během ukrajinské krize opakovaně prosazoval dodávky střel s plochou dráhou letu Taurus Ukrajině, od čehož nedávno ustoupil, pravděpodobně z taktických důvodů. Jeho rétorika vůči Rusku je nekompromisní: kancléři Olafu Scholzovi vyčítal „strach z Putina“ a volal po tvrdším kurzu. Merzův návrh na zmírnění dluhové brzdy, aby bylo možné financovat výdaje na obranu přesahující jedno procento HDP, naznačuje směřování k přezbrojení, které by mohlo Německo zatáhnout do nebezpečných konfliktů. Kritici varují, že jeho plány by mohly vyvolat inflaci a dluhovou krizi, zatímco eskalují napětí s Ruskem. V době, kdy je zapotřebí diplomacie, se zdá, že Merz vsází na konfrontaci – riskantní hru, která by Německo mohla draho stát.
Kancléř bez důvěry
Merzova volba kancléřem není známkou síly, ale symptomem politiky, která se od občanů odcizila. Jeho minulost lobbisty BlackRock, propojení s finančním světem a nekompromisní zahraniční politika z něj činí kancléře, ke kterému mnozí přistupují s nedůvěrou. CDU/CSU sice volby vyhrála, ale Merzovo potupné vítězství ve druhém kole ukazuje, že ani jeho vlastní koalice mu plně nevěří. Německo stojí před nejistými časy a s Merzem v kancléřském úřadu hrozí kurz, který upřednostňuje zájmy korporací před zájmy občanů a vrhá zemi do geopolitických dobrodružství.
Zjevně se podařilo během několika hodin přesvědčit vlastně anonymní odpadlíky z vlastních řad, aby nakonec hlasovali pro Friedricha Merze. Současně došlo ve druhém kole voleb k dohodě s postkomunistickou, dnes extrémně »woke« stranou »Die Linke«, ačkoli Unie před volbami vyloučila jakoukoli spolupráci s komunistickou stranou. Konrad Adenauer a Helmut Kohl by se obraceli v hrobě, kdyby to viděli.
Volby, ve kterých se volí tak dlouho a tak často, dokud není výsledek voleb správný, nejsou volbami, ale symbolickým zdánlivě demokratickým aktem v totalitním systému. V takové zdánlivé demokracii se věci ohýbají a překrucují tak, jak je to potřeba. Občan hraje pouze roli diváka, který má pocit, že je součástí dění. Podobně jako při fotbalovém zápase může alespoň tleskat.
Zdroj feed chcemeslobodu.sk
