LOŽ O KOLEKTÍVNEJ OBRANE NATO
O zavádzaní článkom 5.Washingtonskej zmluvy NATO sa dočítate v knihe NEVIDITEĽNO, ktorú Panta Rhei potom, ako sa bleskovo vypredala, neodporúča.
„K problematice článku 5 připravilo rozbor i Kongresové výzkumné středisko, které shrnuje, že Článek 5 Severoatlantické smlouvy nezajišťuje (does not guarantee) použití síly na pomoc žádnému spojenci, který by byl napaden. NATO považujeme za organizaci kolektivní obrany, nikoliv kolektivní bezpečnosti. To je podstata organizace.
Článek 5 prohlašuje, že členové NATO musí zvážit (consider) možnost jít na pomoc. Pomoc však není zajištěna smlouvou. Pomoc spojencům není bezpodmínečná.
Jinými slovy řečeno, americké stanovisko uvádí, že před vstupem do konfliktu musí být jasně definován výlučně (!) americký národní zájem. Pokud nevěříme svým očím, budiž nám stanovisko k článku 5 amerických autorit dobrým vodítkem.
Zajímavá je i otázka tureckého přístupu. Když se USA chystaly napadnout Irák, zvažovala turecká vláda, že k tomu poskytne své území. Chtěla se však ujistit, zda může počítat s aktivizací článku 5 v případě iráckého protiútoku. Dostala jednoznačnou odpověď:
Raketový útok proti Turecku nevyžaduje reakci NATO, neboť samo dalo k dispozici své základny k útoku na Irák.“
Miroslav Polreich, bývalý šéf československej rozviedky.
◇