EPOCH TIMES, Katharina Morgenstern, 08.12.2024
Gladiáto?i jsou neodd?litelnou sou?ástí ztracené a hojn? zkoumané ?ímské ?íše, p?esto mýty o t?chto legendárních bojovnících p?etrvávají. Byly hry skute?n? bojem na život a na smrt? St?etli se s exotickými divokými zví?aty, nebo padli ve vyjmenovaných námo?ních bitvách v ?ímském Koloseu?
Obrázek na obálce: Historický obraz „Pollice Verso“ (1872) od Jeana-Léona Gérôma (1824-1904) významn? formoval dnešní obraz gladiátor?. foto: Gemeinfrei
Tisíce lidí na tribunách ?vou a jásají, jejich pozornost je up?ena na dva muže uprost?ed arény. Zatímco píse?ná podlaha arény už zrudla od krvavého boje. ?voucí publikum rozhoduje palcem nahoru nebo dol?, zda bude poražený muž omilostn?n, nebo odsouzen k smrti.
Tento obraz ?ímských gladiátor? charakterizuje mysl mnoha lidí již po staletí. Ne všechno, co lze vid?t v dnešních filmech, však odpovídá skute?nosti, i když se zdá, že n?které z nich mají jádro pravdy. Pravda sahá od her na poh?bech a zápas? vedených rozhod?ími až po nákladné tréninkové programy a oslavované zlo?ince.
P?vod gladiátor?
Název gladiátor je odvozen od latinského slova „gladius“ – slavného krátkého me?e ?íman?, který používali jako standardní zbra? legioná?i ve svých armádách. V závislosti na typu byli touto zbraní vybaveni i gladiáto?i v arén?.
?ímský gladius m?l obvykle ?epel dlouhou 55 centimetr? a vážil 1,0 až 1,5 kilogramu. Foto: Woverwolf/iStock
Obtížn?jší je však posoudit, odkud boje pocházely. Mnozí historici p?edpokládají, že jejich ko?eny sahají až k Etrusk?m – národu, který ovládal Itálii p?ed ?ímany. Etruskové prý tyto zápasy po?ádali jako sou?ást poh?bívání svých urozených mrtvých. N?které aspekty etruské kultury pak mohly být p?eneseny do ?ímské kultury prost?ednictvím gladiátorských zápas?.
První ?ímské zápasy se údajn? konaly v ?ím? v roce 264 p?. n. l. p?i poh?bu šlechtice. Postupem ?asu se zdá, že se zápasy stávaly stále populárn?jšími. Místo toho, aby se konaly z náboženských d?vod?, sloužily brzy p?edevším k pobavení lidu.
?ímané pozd?ji nechávali pro tyto významné události stav?t arény ze d?eva nebo kamene, nap?íklad nejstarší kamenný amfiteátr v Pompejích nebo slavné Koloseum.
Amfiteátr v Pompejích pojal až 20 000 lidí – Koloseum mohlo pojmout asi 50 000 divák?. Foto: trumpetmonkey, enduro/iStock
Organizáto?i a sponzo?i, mezi n?ž pat?ili aristokraté, politici a dokonce i ?ímští císa?i, sledovali p?i po?ádání zápas? ur?ité cíle. Pat?ily k nim št?dré finan?ní p?íjmy, demonstrace moci ?íma a p?íze? ob?an?.
P?esn? naplánované
Podobn? jako dnešní fotbalové zápasy byly i gladiátorské zápasy dob?e organizované a organizáto?i je p?edem ohlašovali. Jedním z t?chto zp?sob? byly graffiti, jak p?sobiv? ukazují ty z Pompejí. Krom? po?adatele a termínu byl jmenovit? uveden i po?et zápas? a bojovníci, kte?í proti sob? nastoupili.
V závislosti na míst? konání se gladiátorské zápasy mohly konat ?ty?ikrát nebo stokrát ro?n?. ?asový rozvrh z?stával do zna?né míry stejný. Podle australského historika Alastaira Blansharda se nikdy zcela nevytratil náboženský charakter, nebo? každý den za?ínal slavnostními pr?vody a ob?tmi na oltá?ích. Po tomto zahájení se ráno konaly lovy zví?at a v poledne popravy. Vrcholem však byly odpolední gladiátorské zápasy.
Lovy zví?at
Navzdory všeobecnému p?esv?d?ení nesout?žili se zví?aty odsouzenci ani gladiáto?i, ale speciáln? vycvi?ení lovci – známí také jako „venationes“. Vzácn?ji proti sob? bojovaly r?zné druhy zví?at, nap?íklad medv?di, velké ko?ky nebo býci. Maso z mrtvých zví?at se pozd?ji rozdávalo prostým lidem v hledišti.
Tato podívaná stála život velký, neur?itý po?et zví?at – s citelnými následky pro populaci. Ta byla ?asto p?ivážena ze vzdálených ?ímských provincií, k ?emuž byli mimo jiné pov??ováni vojáci.
?ímská ?íše dosáhla svého maxima v roce 117 n. l. Foto: kms/Epoch Times; podle PeterHermesFurian/iStock
Popravy
Popravy lidí, kte?í se údajn? dopustili porušení ?ímských zákon?, se konaly po lovu zví?at. P?estože ?ímská ?íše byla v mnoha oblastech pr?kopníkem modernosti, neexistovala zde policie ani státní zastupitelství, které by v soudním ?ízení rozhodovaly o vin? ?i nevin? obvin?ného. Je proto možné, že byli odsouzeni i nevinní lidé.
Zp?sob provád?ní poprav odsouzených je sporný. Podle písemných pramen? existovalo „damnatio ad bestias“, odsouzení divokými zví?aty, nebo „damnatio ad ferrum“, odsouzení k boji železem bez vyhlídky na záchranu, ale zda a jak ?asto se provád?ly v amfiteátrech, není jasné. P?íležitostn? se prý také p?ehrávaly mytologické scény, jako nap?íklad smrt legendárního Herkula nebo osudný let Ikara ke Slunci.
Námo?ní bitvy
Spisy n?kolika ?ímských historik? se zmi?ují o tom, že se p?i zvláštních p?íležitostech odehrávaly také námo?ní bitvy – tzv. naumachia. ?íká se, že odsouzenci na smrt p?ehrávali slavné bitvy.
Jedna z t?chto podívaných se prý odehrála p?i otev?ení Kolosea v roce 80 n. l. Nedávné výzkumy v samotném amfiteátru ukázaly, že ?ímané dokázali Koloseum díky r?zným mechanism?m zaplavit.
Um?lecké ztvárn?ní námo?ní bitvy v Koloseu. Foto: Gemeinfrei
Gladiátorské zápasy
V oblíbených gladiátorských zápasech proti sob? obvykle stáli dva stejn? silní, ale r?zn? vybavení protivníci. Na rozdíl od mnoha film? doprovázeli p?edvád?ný boj – jakýsi zápas s me?em a štítem – rozhod?í.
Dohlíželi na to, aby bojovníci dodržovali všechna pravidla, jak vysv?tluje n?mecký historik Marcus Junkelmann ve své knize Das Spiel mit dem Tod. Jak bojovali ?ímští gladiáto?i“. P?esto docházelo k t?žkým zran?ním nebo úmrtím.
Opovrhovaní, uznávaní gladiáto?i
Gladiáto?i zdobili zdi, poháry na pití a brn?ní, a byli proto všudyp?ítomní v život? ?ímských ob?an?. Jejich strhující zápasy p?itahovaly davy p?ihlížejících a fascinovaných „fanoušk?“. Stejn? jako v moderních fotbalových zápasech proti sob? tehdy soupe?ili velcí rivalové a vyvolávali rozruch mezi svými p?íznivci.
Jedním z t?chto starov?kých derby byla bitva mezi Pompejemi a sousední Nucerií kolem roku 59 n. l. To, co za?alo vášnivým povzbuzováním, skon?ilo fatáln? – v?tšina krve tekla na tribunách. Protože vražednou v?avu vyvolali p?íznivci Pompejí, císa? m?stu na deset let zakázal po?ádat gladiátorské zápasy.
Tato skute?nost se zdá být matoucí, když vezmeme v úvahu sociální zázemí bojovník?. Gladiáto?i byli obvykle vále?ní zajatci nebo odsouzení vrazi, zlod?ji a žhá?i.
Ti, kte?í nedostali hned trest smrti nebo vyhnanství a byli siln? stav?ní, mohli být koupeni gladiátorským mistrem, „lanistou“, a vycvi?eni v jeho „ludusu“, gladiátorské škole. Ubytování, výcvik, strava a léka?ská pé?e stály lanistu hodn? pen?z.
Velká gladiátorská škola „Ludus Magnus“ v ?ím? se nacházela hned vedle Kolosea a s amfiteátrem byla spojena tunelem. Foto: jikgoe/iStock
O tom, zda mezi gladiátory byli i ?ímští ob?ané a ženy, se dodnes vedou spory. „Ve skute?nosti jsou d?kazy o takových ob?anských gladiátorech velmi skoupé. Tém?? jist? je do arény hnalo spíše krajní zoufalství než touha po sláv?,“ ?íká historik Alastair Blanshard.
Navíc ne každý zápas byl na život a na smrt, jak se domnívá profesor Cavan Concannon z University of Southern California. Nap?íklad gladiátor Hilarus prý vyhrál 12 ze 14 zápas?.
Na graffitu z Pompejí stojí, že gladiátor Hilarus vyhrál dvanáctkrát a dvakrát prohrál. Foto: Gemeinfrei
Pohledy do života bojovník?
Ve skute?nosti byli všichni gladiáto?i podle zákona považováni za otroky. A tak se s nimi také zacházelo, jak ukazují okovy na nohy z gladiátorských kasáren v Pompejích. Poz?statky gladiátorské školy v Carnuntum nedaleko dnešní Vídn? v Rakousku poskytly v roce 2014 další poznatky. Dvoupatrová škola byla ur?ena pro p?ibližn? 80 gladiátor?, z nichž jeden nebo dva sdíleli celu o rozloze t?í metr? ?tvere?ních. K dispozici byl také velký tréninkový prostor, vyh?ívané podlahy, lázn?, zdravotnické za?ízení a h?bitov.
Analýza koster p?ipisovaných gladiátor?m ukázala, že mnozí z muž? trp?li v d?tství nedostatky a pocházeli z chudých pom?r?. Ve škole pak bojovníci dostávali t?i výživná jídla denn?, aby m?li dostatek energie.
Výcvik probíhal na cvi?išti pod vedením „magistri“, instruktor?, s me?i vyrobenými ze d?eva nebo tupého kovu. Samotní instrukto?i kdysi stáli v arén? a specializovali se na výcvik ur?itého typu gladiátor?. Celkem existovalo více než 20 typ? gladiátor?, z nichž následujících šest bylo nejb?žn?jších.
Thraex
Tento typ gladiátora je pojmenován podle národa z Thrákie na dnešním Balkán?, která se v roce 46 n. l. stala ?ímskou provincií. Thraex byl lehce ozbrojený bojovník se zahnutým krátkým me?em. Byl chrán?n malým obdélníkovým zahnutým štítem, p?ilbou, látkovými vycpávkami na rukou a nohou a vysokými kovovými škvarky. P?ilba m?la dop?edu sklon?ný štít, n?kdy s h?ebenem. Obvykle bojoval proti murmillovi, vzácn?ji proti hoplomachovi.
Gladiátor typu „Thraex“. Foto: Matthias Kabel, Wikimedia Commons | CC BY-SA 3.0
Murmillo
Murmillo byl t?žce ozbrojený gladiátor, jehož jméno je odvozeno od mo?ské ryby „murma“, která se chytá do sítí. Jeho výbava zahrnovala klasický krátký me?, st?edn? velký zahnutý štít, p?ilbu, látkové vycpávky na rukou a nohou a krátké kovové škrpály. Jeho p?ilba m?la h?eben a m?ížku u otvor? pro o?i. Bojoval hlavn? proti Thraex?m, mén? ?asto proti Retiarius?m.
Gladiátor typu „Murmillo“. Foto: Matthias Kabel, Wikimedia Commons | CC BY-SA 3.0
Hoplomachus
Tento typ gladiátora je pojmenován podle staro?eckého šermí?ského sportu hoplomachy, který spo?íval v boji s kopím a štítem. Podle toho je tento bojovník vybaven kopím, dýkou, malým kulatým štítem, p?ilbou, látkovými vycpávkami na rukou a nohou a vysokými kovovými okovy. P?ilba má okraj a ?asto i h?eben. Bojoval p?edevším proti Murmill?m, mén? ?asto proti Thraex?m.
Mozaika z ?ímského sálu v n?meckém Bad Kreuznachu zobrazuje Thraexe (vlevo) a Hoplomacha (vpravo). Foto: Carole Raddato, Wikimedia Commons | CC BY-SA 2.0
Provokátor
Provocator, což v p?ekladu znamená „vyzyvatel“, byl t?žce ozbrojený gladiátor, který bojoval klasickým krátkým me?em. Chránil ho st?edn? velký zahnutý štít, kovový hrudní plát, p?ilba, látkové vycpávky na ruce s me?em a polovysoké kovové škvarky. Hlavu mu zcela chránila p?ilba bez h?ebenu. Bojoval hlavn? proti jinému provokatérovi.
Gladiátor typu „Provokátor“. Foto: Matthias Kabel, Wikimedia Commons | CC BY-SA 3.0
Secutor
Stejn? jako murmillo byl i secutor, což v p?ekladu znamená „pronásledovatel“, t?žce ozbrojený gladiátor. K jeho výbav? pat?il klasický krátký me?, st?edn? velký zachrán?ný štít, p?ilba, látkové vycpávky na rameni me?e a krátké kovové škvarky. Jeho p?ilba chránila celý obli?ej a m?la jen úzké pr?zory pro o?i, takže se pod ní špatn? dýchalo. Bojoval hlavn? proti Retiariovi.
Mozaika z Nennigu v N?mecku zobrazuje Retiaria (vlevo) a Secutora (vpravo). Foto: TimeTravelRome, Wikimedia Commons | CC BY 2.0
Retiarius
Retiarius, což v p?ekladu znamená „bojovník se sítí“, byl lehce ozbrojený bojovník s trojzubcem, sítí a dýkou. Jedinou ochranou, kterou m?l, byla látková vycpávka na ruce s me?em a krátké kovové ošatky.
Navzdory svému nízkému postavení byli gladiáto?i uznáváni pro svou odvahu a state?nost. Ve 4. století n. l. krveprolití v arén? definitivn? ukon?ilo uznání k?es?anství.
Zdroj: https://www.epochtimes.de/gesellschaft/wie-fussball-und-wrestling-die-wahrheit-hinter-den-roemischen-gladiatoren-a4958479.html?ea_src=frontpage&ea_pos=col-middle&ea_elmt=top-article&ea_cnt=1&_gl=11dht2bd_upMQ.._gaNDM2MTcyNDI0LjE3MzM2OTYyNTE._ga_GCZQQGLHE4*MTczMzY5NjI1MC4xLjEuMTczMzY5NjI1Ni4wLjAuMA..
Portál WWW.CHCEMESLOBODU.SK se zobrazuje bez obt?žující a automatické reklamy uvnit? ?lánk?, která n?kdy znesnad?uje ?tení. Pokud to oceníte, budeme vám vd??ni za podporu našeho projektu. Podrobnosti o p?ísp?vcích naleznete zde.
Zdroj feed chcemeslobodu.sk
