TICHYS EINBLICK, Matthias Nikolaidis, 02.06.2025
Žádné oslavy bez ničení, čistá radost z fotbalu se ve Francii zdá být nemožná. Nyní celá země opět hovoří o chátře a „barbarech“ – a tím se vyhýbá skutečnému problému. I v Mnichově se objevili první „fanoušci“ tohoto typu.
Jde ještě o Francii? Jde o fotbalový klub Paris Saint-Germain? Nebo už dávno jde o něco úplně jiného? V Mnichově se o víkendu dalo snadno získat tento dojem. Údajní fanoušci PSG procházeli tímto tak čistým centrem města s bojovným sloganem „Všichni jsme děti Gazy“ a palestinskou vlajkou jako transparentem. Po skončení zápasu fanoušci vtrhli na trávník Allianz Areny a snažili se získat suvenýry. Ve svém nadšení údajně poškodili i branku. Trávník mnichovského stadionu však bude údajně brzy opraven. Žádný problém.
Gaza: Tisíce fanoušků PSG Paříž včera pochodovaly starým městem Mnichova s palestinskými vlajkami a slogany na podporu Gazy. Proč jsem o tom neslyšel v německých médiích?
Ve Francii však došlo k problému. Během jedné noci vypuklo 700 požárů, zapáleno bylo 264 aut. Některé luxusní vozy byly také s chutí zdemolovány. Bylo zraněno asi 200 lidí a dva lidé zemřeli: v Paříži zemřel mladý muž při srážce s motorovým skútrem, který řídil jeden z „fanoušků“. V Daxu na jihozápadě země byl poblíž fanouškovské zóny ubodán 17letý mladík. V regionu La Manche na severním pobřeží Atlantiku byl policista zasažen ohňostrojem a tak těžce zraněn, že musel být uveden do umělého komatu. Celkem bylo zraněno asi 30 policistů a hasičů. V celé zemi bylo zatčeno 563 osob, z toho 491 v Paříži.
Dalo by se říci, že chaos zabíjí. A na tento chaos však systematicky působí určité skupiny obyvatelstva. V reportáži ZDF-Heute-Journal se mladí, velmi civilně působící Pařížané diví, proč se prostě nemohou společně bavit. Vypadá to jako vzpomínka na dávno minulé časy. Mladí muži a ženy mají tento ideál stále před očima. Realita Paříže v noci na neděli byla jiná.
Bengálské ohně, slzný plyn, rvačky
Marion Maréchal, konzervativní europoslankyně, to nemohla přijmout: „Vítězství francouzského klubu mělo být okamžikem společné radosti. Místo toho se proměnil v potyčky, rabování a ničení. Podporuji bezpečnostní složky, které dnes večer v pařížských ulicích čelí hordám chátry.“ Slovo chátra je ve Francii ustálený termín, který se většinou spojuje s problémovou situací v předměstích.
Do válečných událostí na centrálním náměstí Place de la Bastille se nečekaně dostal i reportér deníku Bild. Při stavu 1:0 létaly pěsti, při 4:0 se jásot změnil v nenávist. Situace se rychle vyostřila. Nesčetné množství petard zamořilo vzduch, lidé se zabarikádovali v bistru, ženy a děti plakaly. Krátce nato se bezpečnostním složkám podařilo s velkými obtížemi obnovit jakýsi klid.
Také v Mnichově bylo nasazeno 2000 policistů. Každý gól pařížského týmu byl doprovázen zapalováním bengálských ohňů, což policie oznámila až později. Na stanici metra Fröttmaning, kde se nachází stadion, došlo k potyčce mezi dvěma skupinami fanoušků. Ve stanici metra Universität jedna skupina fanoušků v konfliktu s druhou skupinou rozstříkala dráždivý plyn, který zasáhl i policisty. A náhoda náhod: také na východě Mnichova došlo v noci oslav k útoku nožem na ženu a muže, který byl těžce zraněn. Ale to byl pravděpodobně jen jeden z každodenních útoků nožem, na které je Německo již zvyklé.
Lůza, divoši, spodina, barbaři – a co dál?
Opět ve Francii prohlásil Jordan Bardella, předseda Rassemblement national (RN): „Jako při každém lidovém svátku se hlavní město Francie stává hřištěm lůzy. Vždy stejné profily a vždy stejná bezmocnost státu.“ Stejné „profily“ – ani Bardella to blíže nevysvětluje. Nevidí však problém pouze ve veřejné bezpečnosti. Jde podle něj o „poškozování image Francie ve světě“.
Pro bývalého republikána Érica Ciottiho jsou to prostě ‚divoši‘, kteří proměnili oslavy v „totální chaos“. Ciotti se provokativně ptá: „Jak dlouho ještě budeme přihlížet rozpadu naší země?“
A dokonce i David Lisnard, starosta Cannes (Les Républicains) a předseda Asociace francouzských starostů, v dlouhém tweetu uvedl, že v noci na neděli se „lidové jásání“ smísilo s „odpadem lidstva“. Kdokoli bagatelizuje, ospravedlňuje nebo podporuje „scény násilí“, je „hanbou pro naši zemi“. Lisnard neupřesnil, koho tím myslí. Lisnard se domnívá, že lidové slavnosti ve Francii již nejsou možné. Vyzývá však k ukončení „tohoto politického období po katastrofálním rozpuštění“ parlamentu Emmanuelem Macronem. Francie podle něj (konečně) potřebuje silnou justici, aby si získala respekt.
Byla tam lidová radost a, jako příliš často, také spodina lidstva.
Obrazy násilí z této noci jsou nepřijatelné a ti, kteří tyto činy bagatelizují, ospravedlňují nebo dokonce podporují, jsou ostudou pro naši zemi.
Co z toho máme vyvodit? Že musíme přijmout, že ve Francii už nejsou možné lidové oslavy? Že musíme přijmout, že každá událost je pro stejné degenerované jedince záminkou k tomu, aby v našich ulicích šířili chaos? Že musíme přijmout, že všechno musí systematicky končit nepokoji?
Musíme co nejdříve opustit toto politické období – po katastrofálním rozpuštění parlamentu – a prosadit alternativu bezpečnosti a liberální politiky, která je pro naši zemi každým dnem naléhavější. Francie si musí vynutit respekt silnou justicí.
Je nejvyšší čas zlomit násilníky a potrestat lupiče.
Vyjádřeme uznání práci bezpečnostních složek a záchranářů, kteří celou noc plnili své úkoly za mimořádně obtížných, ba nepřátelských podmínek. Mé myšlenky jsou s oběťmi, zejména s rodinou v Grenoblu a mladým mužem zabitým v Daxu.
Marine Le Pen poukázala na útoky na několik synagog a památník holocaustu. „Extrémní levice“ podle ní již měsíce zneužívá palestinskou otázku a nese proto velkou odpovědnost za nárůst antisemitských činů, které poškozují zemi. Graffiti zelenou barvou se objevily v noci na sobotu na třech synagogách, památníku a židovské restauraci. Je však třeba zachovat opatrnost – podobné akce byly v minulosti údajně prováděny provokatéry (ruskými agenty?). Tentokrát tomu však možná tak není.
Poškození dvou synagog a památníku holocaustu v Paříži je odporné a vyvolává pobouření. Extrémní levice, která již měsíce zneužívá palestinskou otázku k bezmezné verbální agitaci, nese velkou odpovědnost za nárůst antisemitských činů, které poškozují naši zemi.
Radikální levice se hádá s ministrem vnitra
Ministr vnitra Bruno Retailleau (LR) oznámil zvýšená bezpečnostní opatření pro židovský svátek Šavuot, který začal v neděli. Retailleau také kritizoval útoky a ničení způsobené „barbary“, kteří přišli do centra Paříže, aby „páchali trestné činy a provokovali bezpečnostní složky“.
To ministrovi vnitra vyneslo ostrou kritiku ze strany radikální levice. Poslanec za La France insoumise (LFI) Antoine Léaument obvinil ministra vnitra a „prvního policajta Francie“, že použitím slzného plynu sám šířil chaos. Policie podle něj většinou zasahovala proti „mírumilovným lidem“. To připomíná „většinou mírumilovné demonstrace“ hnutí Black Lives Matter v létě.
Na Franceinfo si poslanec LFI Éric Coquerel stěžoval: „Když říkáte ‚barbaři‘, znamená to, že jsou lidé, kteří jsou barbaři, a jiní, kteří jsou civilizovaní. A v pojmech Bruna Retailleaua je civilizace židovsko-křesťanská.„ To by však byl nanejvýš podtón v Retailleauově řeči. Otevřeně to neřekl. Retailleau v pondělí trvá na svém: “Ano, jsou to barbaři.„ Barbarství je, když “všechno se stává záminkou pro násilí„, pro “neomezenou touhu po ničení a plenění“. Otázkou je, zda tento pojem neskrývá více, než odhaluje. Co totiž s „barbary“ udělat z politického hlediska?
Éric Zemmour to říká poněkud jasněji: „V Paříži opět dochází k výtržnostem. Ale pozor, v žádném případě bychom neměli klást nepříjemnou otázku: Odkud jsou lidé, kteří to dělají? A proč jsou stále tady?“
Další scény nepokojů v Paříži. Ale pozor, hlavně se neptejte na nepříjemnou otázku: odkud jsou ti lidé, kteří to dělají? A proč jsou ještě tady?
Resentiment jako „chybějící článek“
Na univerzitě v Münsteru nyní výzkumné centrum pro islám a politiku pod vedením islámského teologa Mouhanada Khorchideho zjistilo, že jen v Německu je milion muslimů otevřených radikálnímu výkladu islámu. Podle deníku Die Welt se jedná o „muslimy, kteří se cítí zvlášť dotčeni ve svém osobním světovém názoru, vyznávají silné protizápadní nebo antisemitské nepřátelské postoje a zároveň vykazují nízkou schopnost kritického myšlení“.
Tato skupina, která údajně tvoří asi 20 procent muslimů žijících v Německu, souhlasí například s tím, že islám je „jedinou a konečnou politickou autoritou“ a že šaría je „mnohem lepší než německé zákony“. Vědci interpretují tento názor především jako výsledek „afektu ressentimentu“, který považují za „nový a dokonce silný faktor radikalizace“. Resentiment však pociťuje ten, kdo se cítí neprávem znevýhodněn – bez ohledu na to, zda má pravdu, nebo ne. On to tak vnímá. Münsteranská religionistka Sarah Demmrich doporučuje posílit „vnitřní kritičnost islámu“.
Na první pohled se nezdá, že „lůza“ (racaille) na francouzských ulicích žije obzvláště intenzivní verzí islámu. Ale resentiment by mohl být „chybějícím článkem“ mezi těmito dvěma projevy.
Zdroj feed chcemeslobodu.sk
