Anti-Spiegel.ru, 03.05.2025
Tvrzení, že v západním světě ovládaném USA nemají moc demokraticky zvolené vlády, není konspirační teorií, ale faktem, jak dokazuje další příklad.
Když lidé jako já tvrdí, že na Západě nemají moc vlády, ale ve skutečnosti struktury amerických tajných služeb a americké armády, mainstream to označuje za konspirační teorii. Nejedná se však o konspirační teorii, ale o dávno potvrzený fakt.
Našel jsem k tomu velmi zajímavý článek, který jsem přeložil. Je o Five Eyes, zpravodajské síti USA, Velké Británie, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu. V článku se mimochodem píše (a dokládá zdroji), že například hlavy vlád Austrálie a Nového Zélandu po léta nebo dokonce desetiletí ani nevěděly, co jejich vlastní tajné služby dělají s americkými tajnými službami a pro ně.
K překladu článku se dostaneme za chvíli, nejprve bych chtěl na dvou libovolných příkladech ukázat, že to, co se v článku píše, není výjimkou, ale zjevně pravidlem v západním světě.
Vezměme si například Gladio. Jednalo se o tajné podzemní armády, které CIA po skončení války vybudovala ve všech západoevropských státech a v případě potřeby je využívala k teroristickým útokům, které byly pak přišity levicovým extremistům. To vyšlo najevo v roce 1990 v Itálii, ale skandál se nekonal, protože média byla v té době zaneprázdněna rozpadem východního bloku a sjednocením Německa, a proto se skandál, že to bylo (ve většině případů) organizováno bez vědomí příslušných vlád a v rozporu se všemi platnými zákony, dal bez problémů zamést pod koberec. Pokud jste o tom ještě neslyšeli, najdete zde podrobnosti včetně zdrojů a triků, jak je to dodnes skrýváno před veřejností, protože Gladio nikdy nebylo ukončeno.
Dalším příkladem z Německa byl skandál NSU, kdy parlamentní vyšetřovací výbor požádal Úřad pro ochranu ústavy o informace o NSU, ale Úřad pro ochranu ústavy jejich vydání odmítl. Vzhledem k tomu, že oficiální verze zní, že v Německu parlament kontroluje tajné služby (Úřad pro ochranu ústavy je německá domácí tajná služba), musel by tehdy každý pisálek, který se v redakcích německých médií označoval za novináře, denně produkovat tučné titulky, protože údajná parlamentní kontrola tajných služeb zjevně nefunguje. Ale samozřejmě, samozvaní novináři z mainstreamových médií tyto nepříjemné otázky nepoložili.
Pojďme se nyní podívat na článek, na který jsem náhodou narazil. Je o možném konci Five Eyes, proto mě zaujal. Ještě zajímavější je však to, jak článek téměř mimochodem zmiňuje, kdo ve západní hemisféře skutečně rozhoduje, protože to je již dlouho známo. Obrázky a zvýraznění jsem převzal z originálu.
Začátek překladu:
„Odpočívej v pokoji“ pro špiony „Pěti očí“? Globální špionážní síť v ohrožení
od Kita Klarenberga
Od návratu Donalda Trumpa do Bílého domu se množí spekulace, že jeho druhé funkční období by mohlo znamenat konec Five Eyes, mezinárodní špionážní sítě pro signální zpravodajství (SIGINT). V rámci této tajné spolupráce Austrálie, Velká Británie, Kanada, Nový Zéland a USA – „Pět očí“ – neustále sledují veřejnou i soukromou komunikaci celého světového obyvatelstva. Zatímco jen málo občanů by konec Five Eyes litovalo, v určitých kruzích – zejména v relevantních kruzích v Londýně – panuje velká obava z jeho rozpadu.
V únoru loňského roku informoval deník Financial Times, že Peter Navarro, jeden z nejdůležitějších poradců Donalda Trumpa, naléhá na vyloučení Kanady z Five Eyes. Podle zprávy je tento návrh „diskutován“ vysokými úředníky Trumpovy administrativy. Ačkoli Navarro tuto zprávu popřel, jeho údajný návrh vyvolal u západních veteránů tajných služeb, expertů v think tankách a novinářů obavy, že vyloučení Kanady by mohlo znamenat úplný rozpad sítě. V následujícím březnu se britský Economist zeptal: „Může Donald Trump ohrozit špionážní pakt Five Eyes?“ Nakonec v dubnu Politico položilo otázku: „Může Británie přežít bez amerických tajných služeb?“
Politico odhalil, že události jako Trumpovo rozhodnutí z března zastavit výměnu zpravodajských informací s Ukrajinou vedly „současné a bývalé zaměstnance tajných služeb“ k úvahám, zda „by pro Velkou Británii nebylo nutné plánovat dosud nemyslitelné“ – totiž přerušit vztahy mezi tajnými službami obou zemí. A to i přesto, že tyto vazby „jsou tak hluboké, že by mohlo být nemožné je rozplést“ – nebo alespoň pro Londýn by bylo nemožné „napodobit příspěvek USA“.
Zatímco CIA a MI6 jsou známé tím, že odjakživa jednají ve shodě, Five Eyes je nejintimnějším projevem tohoto transatlantického spojenectví. Vyloučení z tohoto kruhu by drasticky omezilo již tak slábnoucí globální vliv a prestiž Velké Británie. Jak poznamenal Politico, členství v globální špionážní síti Five Eyes „není pro postavení Velké Británie jako relativní váhy v oblasti zpravodajských služeb bezvýznamné“. Počátky tohoto vztahu sahají až do roku 1946, kdy byla podepsána tajná dohoda UKUSA. Tím byla formalizována výměna zpravodajských informací mezi Londýnem a Washingtonem, která začala již o několik desetiletí dříve.
Smlouva UKUSA
Od té doby účast v síti UKUSA přinesla Velké Británii významnou mezinárodní roli a vliv. Jak jsem odhalil v článku z května 2022, tajná dohoda mezi britskými veterány armády a tajných služeb – včetně bývalého šéfa MI6 Richarda Dearlovea, který se dostal do nemilosti – plánovala dosadit Borise Johnsona do funkce premiéra a prosadit „tvrdý“ brexit, protože se obávali, že integrace armády a tajných služeb EU by mohla potopit Five Eyes. S Trumpovým agresivním postupem vůči dlouholetým spojencům USA by se tato noční můra mohla konečně stát skutečností.
„Citlivé operace“
Jak jasně vyplývá z odtajněného dokumentu z roku 1997, UKUSA umožňuje neomezenou výměnu shromážděných SIGINT dat mezi NSA a britským GCHQ – „s výjimkou dat z oblastí, které jsou na žádost jedné ze stran výslovně vyloučeny, například informace určené pouze pro USA“. Aliance navíc umožňuje NSA obcházet americké zákony, které jí brání ve špionáži amerických občanů, a tento úkol odpovídajícím způsobem přenáší na GCHQ. Totéž platí i opačně. Obě služby si vzájemně vyměňují své zpravodajské informace.
Spojení obou spřátelených služeb sahá ještě hlouběji. Ve stejném dokumentu se dále uvádí, že některé „GCHQ [začerněno] existují výlučně za účelem plnění úkolů NSA“ – začerněné slovo by mohlo být „týmy“, „jednotky“ nebo dokonce „oddělení“. Tento závěr potvrzují dokumenty, které unikly informátor Edward Snowden. Odhalily, že americká NSA financovala britskou GCHQ pouze v letech 2010 až 2013 částkou nejméně 100 milionů liber, aby si zajistila přístup k jejím zpravodajským programům a mohla je ovlivňovat.
Dokument také odhaluje, že laxní britské zákony a předpisy v oblasti sledování představují pro Washington důležitý argument. Londýn si je rovněž vědom nutnosti dosáhnout významné „návratnosti“ „investic“ NSA do GCHQ. Interní memorandum úřadu, které Snowden vynesl na veřejnost, uvádí, že GCHQ „musí přispět k tomu, aby byl Washington vnímán jako důležitý“. Nedatovaná, zveřejněná zpráva NSA obsahuje podrobné hodnocení vztahů mezi Velkou Británií a USA a je plná chvály na přínos GCHQ:
„UKUSA byla pro NSA neocenitelná a nelze se jí vzdát. Není pochyb o tom, že UKUSA má NSA co nabídnout – například jedinečnou sbírku dat z konvenčních lokalit GCHQ, využití [začerněno], kde USA sama nemá žádné, kompatibilitu amerických a britských systémů SIGINT,zvláště kompetentní pracovníky pro kryptoanalýzu a – možná nejdůležitější – osvědčenou historii jako spojenec podporující USA při řešení globálních problémů.“
Navzdory těmto výjimečným úspěchům však zpráva vyjadřuje také značné obavy ohledně některých aspektů vztahů. Je pozoruhodné, že část, která tyto obavy podrobně popisuje, je silně redigována; devět po sobě jdoucích stránek bylo zcela začerněno. Poučný je však nezakrytý odstavec o výměně četných zaměstnanců mezi GCHQ a NSA. Obsah naznačuje, že Londýn se často pokoušel tajně překročit červené čáry dohody UKUSA a infiltrovat své kyberšpiony do citlivých oblastí, které jsou přístupné pouze „americkým očím“ a leží daleko mimo jejich pravomoc.
Stejná část také poukazuje na to, že mnoho zaměstnanců GCHQ vyslaných do NSA, zejména těch, kteří pracují na „citlivých misích“, přebírá spojovací funkce a působí jako lobbisté za politické zájmy Londýna. „Znepokojivým“ příkladem této tendence je tvrzení, že vysoký úředník GCHQ se kdysi ‚energicky zasadil‘ o to, aby jeden z jeho podřízených získal vysokou pozici po boku svého amerického kolegy. Tento záměr byl NSA ‚správně zamítnut, protože by GCHQ poskytl vhled do určitých citlivých operací, které nechceme sdílet‘.
„Přesné sledování“
GCHQ a NSA se nicméně podílejí na všech „citlivých operacích“ prováděných ostatními členy sítě Five Eyes. Globální systém SIGINT této pětice, který odposlouchává soukromou a komerční komunikaci po celém světě, nese krycí název ECHELON. Pod touto záštitou mezinárodní sdružení sledovacích stanic monitoruje každý telefonní hovor, každou SMS, každý e-mail a mnoho dalšího, co je odesláno v jeho dosahu – miliony zpráv a hovorů za hodinu. ECHELON také shromažďuje data z odposlechových zařízení na internetu a ze sledovacích uzlů, které jsou připevněny k podmořským kabelům a instalovány ponorkami amerického námořnictva.
Podle zprávy Evropského parlamentu z roku 2001 je přibližně 80 procent shromážděných SIGINT dat stanice Five Eyes v australském Kojarena – kde klíčové pozice zastávají američtí a britští zaměstnanci – automaticky předáváno GCHQ a NSA, aniž by byla kdy viděna nebo přečtena v Austrálii. Ačkoli každý člen Five Eyes má teoreticky právo blokovat žádosti o informace od jiných členů, „jako juniorní spojenec, jakým je Austrálie nebo Nový Zéland, takové žádosti nikdy neodmítne“, napsal novinář Duncan Campbell.
Tento paušální souhlas je dán navzdory zjevným obavám členů o to, co by jejich údajní spojenci mohli udělat s určitými informacemi, o které požádali. Pro operace Five Eyes v oblasti lidské zpravodajské služby (HUMINT – informace získané od živých osob) se však takové obavy nezdají být relevantní. V roce 2017 WikiLeaks odhalilo, že CIA vyslala špiony z Austrálie, Velké Británie, Kanady a Nového Zélandu, aby infiltrovali a sledovali všechny politické strany, které se účastnily francouzských voleb v roce 2012. CIA tyto volby „pečlivě“ sledovala:
„Zvláštní zájem je věnován plánům a záměrům prezidenta Sarkozyho, Socialistické strany (PS) a dalších potenciálních kandidátů. Analytici se domnívají, že Unie pro lidový pohyb (UMP), současná vládnoucí strana, prezidentské volby v žádném případě nevyhraje.Analytici se proto zajímají o volební strategie opozičních stran. Další informace o těchto tématech pomohou analytikům posoudit politickou situaci ve Francii po volbách a možné dopady na vztahy mezi USA a Francií a připravit na ně důležité americké politiky.“
Tajné služby Five Eyes byly CIA pověřeny špionáží ve Francii
Tajná infiltrace Five Eyes měla poskytnout informace o jednáních tehdejšího francouzského prezidenta, identifikovat nadějné stranické vůdce, nově vznikající politické strany nebo hnutí a potenciální prezidentské kandidáty a odhalit důležité zdroje financování kandidátů a registrovaných stran. Ve stejném roce byli členové Five Eyes Washingtonem navíc pověřeni, aby získali přístup ke všem jednáním a smlouvám francouzských společností v hodnotě přes 200 milionů dolarů a podali o nich zprávu. Zjištěné informace byly předány různým orgánům vlády USA, včetně ministerstva financí a centrální banky USA.
Tyto aktivity – namířené proti údajnému spojenci – jsou obzvláště zákeřné poté, co tehdejší americký ministr spravedlnosti Eric Holder v roce 2014 prohlásil, že Washington „kategoricky“ odsuzuje jakoukoli hospodářskou špionáž a neshromažďuje „žádné informace s cílem získat konkurenční výhodu pro americké společnosti nebo americký obchodní sektor“. Naopak britské zákony o zahraniční rozvědce jasně stanoví, že jedním z cílů GCHQ je podporovat „ekonomické blaho Velké Británie s ohledem na jednání nebo záměry osob mimo Britské ostrovy“.
„Pobuřující“
Schopnosti ECHELONu byly v roce 2000 prošetřeny výborem Evropského parlamentu, který následující rok zveřejnil závěrečnou zprávu. Krátce před dokončením vyšetřování se vyšetřovatelé vydali do Washingtonu, aby vyslechli zástupce amerických zpravodajských služeb, včetně CIA a NSA. Po jejich příjezdu však byla řada setkání na nejvyšší úrovni nečekaně a náhle zrušena, což evropskou delegaci „znepokojilo a zděsilo“. Oficiálně zůstala síť ECHELON zcela utajena a byla odhalena až po odhaleních Edwarda Snowdena v roce 2015.
Manévry za účelem utajení a zamlžování jsou pro Five Eyes typické. Existence UKUSA byla veřejně přiznána až v roce 2005 a teprve o pět let později byl zveřejněn úplný text sedmistránkového zakládajícího dokumentu.
Bývalý australský premiér Gough Whitlam neměl o intenzivním utajování špionážní sítě žádné informace a o účasti své země se dozvěděl až v roce 1973, 17 let po vstupu Austrálie do aliance. To bylo jasným důkazem toho, jak tajně tato síť fungovala. Vše vyšlo najevo pouze díky raziím v kancelářích australské tajné služby (Australian Security Intelligence Organisation – ASIO).
Tehdejší šéf kontrašpionáže CIA byl odhalením tajné dohody s Austrálií natolik znepokojen, že se pokusil Whitlama pomocí nečistých metod zbavit úřadu. A tak se stalo, že v listopadu 1975 byl oblíbený premiér na příkaz zástupce královny Alžběty II., generálního guvernéra Johna Kerra, kvůli intrikám CIA a MI6 odvolán ze své demokraticky zvolené funkce.
Ani David Lange, novozélandský premiér v letech 1984 až 1989, nebyl během celého svého funkčního období informován o „mezinárodní integrované elektronické špionážní síti“, ke které se jeho země zavázala. O operacích Five Eyes se dozvěděl až z knihy Secret Power, která vyšla v roce 1996 a podrobně popisuje činnost novozélandské tajné služby. Premiér Lange v předmluvě k novému vydání knihy naléhavě napsal:
„Je pobuřující, že mně a dalším ministrům bylo řečeno tak málo, a to vyvolává otázku, komu se protagonisté nakonec cítili zodpovědní.“
Odhalení Edwarda Snowdena o množství zneužití NSA a GCHQ vyvolala celosvětové pobouření veřejnosti i vlád a vedla k četným zdlouhavým soudním sporům. Evropský soud pro lidská práva v letech 2018 a 2021 prohlásil sledování obyvatelstva ze strany GCHQ za jednoznačně protiprávní. Přesto operace Five Eyes pokračovaly bez překážek.
Bylo by hořkou ironií, kdyby dlouho očekávaný konec mezinárodní špionážní sítě přinesla právě ta instituce, které jsou členské státy a tajné služby v konečném důsledku odpovědné – totiž americké impérium.
Kit Klarenberg je investigativní novinář, který zkoumá roli tajných služeb při utváření politiky a vnímání. Můžete ho sledovat na X pod @KitKlarenberg.
Konec překladu
Zdroj:
Zdroj feed chcemeslobodu.sk
